Paříž v létě 2001
Toto léto se mi podařilo vypravit se do Paříže. Celkem nás bylo více, já s Lenkou, pak Piňďa s Bobem, Bumbi s Růžovkou a Pavel. Hlavním impulsem bylo to, že máme poslední možnost využít ubytování úplně ve středu Paříže. Jak to? Pan Šarbort (Mat) tam totiž letos rok pracoval, takže tam měl pronajatý byt, o který se s námi na pár dní podělil.
Cesta tam a zpět:
to bylo to nejdražší z celé akce. Bumbi, Bob, Růžovka a Piňďa tam jeli autem (Octavia 1,9 Tdi) - tak těm to vyšlo cenově nejlíp, dohromady asi tisícovka na každýho. Autobus byl už o poznání dražší - i se studentskou slevou stál 4113 Kč pro jednoho (jeli jsme s Eurolinesama). S tím se pojí první zajímavej zážitek - když jsme čekali odpoledne před třetí na Zvonařce na autobus, tak přijel jenom takovej malej mikrobusek pro 7 lidí. Pan řidič nás spočítal - a bylo nás o dva víc, celkem devět. Co teď? Začal horlivě telefonovat na všechny možný místa, jak je todle možný, nakonec to dopadlo tak, že nám vzal mikrobusem zavazadla a my jsme jeli normálním linkáčem Brno - Praha. Ten byl ale bez klimatizace a pěkně plnej - no nic příjemnýho. V Praze na nás už čekali dva pořádný autobusy (nějaký pěkný Mercedesy) napůl plný Čechů a napůl Francouzů. Všichni už byli netrpěliví, protože na nás museli asi 3/4 hodiny čekat. A potom jsme už celou noc jeli a jeli a jeli... až jsme ráno o půl 9 byli v Paříži.
Doprava v Paříži:
Hlavním veřejným prostředkem je tady metro. Sí» je opravdu velká, má 14 linek a jezdí snad všude. Když si koupíte lístek do metra (8,5F, 10 lístků - 60 F), tak vám platí od chvíle, co do něj vlezete, až do chvíle, kdy z něj vylezete. Takže můžete v metru strávit třeba celej týden na jeden lístek. Lístky platí zároveň i na vlak R.E.R. (takový rychlý šaliny) a na autobusy.
Vyplatí se vzít si někde plánek metra (ve směnárnách Change Master dávají úplně výboný mapy Paříže i s plánkem metra zadarmo).
Co se týče silniční dopravy, tak to je něco úplně jinýho než u nás. Je to samá jednosměrka (většinou tak pětiproudá), všude mají stezky pro cyklisty a často je jeden pruh vyhrazen pouze pro autobusy. Hlavní rozdíl je ale v tom, že tu snad půlka lidí jezdí na motorkách a mopedech. Když blikne na semaforu zelená, tak vyrazí prvně vlna silných motorek, a pak vlna (silných) aut. A všichni tam jezdí jak blázni, hrozně rychle, motorky kličkujou mezi autama, auta - to je samý Porsche, Audi, Alfa Romeo, Chrysler, Beetle atd... Zkrátka pěkná podívaná. Ale účastníkem provozu s naší škodovkou bych být nechtěl.
Noční život na ulicích:
Mám pocit, že Francouzi nedělají moc rozdíl mezi dnem a nocí. Jakmile se večer setmí, tak naopak město víc a víc ožívá. V malých úzkých uličkách plných různých restaurací proudí davy lidí, světlo je tu jak v poledne, číšníci lákají kolemjdoucí do té své restaurace, na různých místech postávají všelijací umělci - hudebníci, malíři, ... Přijde mi, že pro Francouze je typické, aby se večer, po práci, vydal do ulic zajít si do nějaké pěkné restaurace na večeři. Menu se tu pohybuje od 50F výš. V některých restauracích hraje živá hudba, například přímo přes ulici byla malá restaurace, ve které úplně každý večer hrál jeden klavírista. V 6 hodin zasedl ke klavíru, a tak do té půlnoci nejmíň hrál a hrál a hrál. Člověk se zastavil před restaurací, a třeba půl hodiny tam jen tak stál a poslouchal, jak pěkně hraje.
Ale úplně mě uchvátil karetní mistr BEBEL. Každý večer, kolem desáté hodiny, přišel se svým stolečkem a židličkou pod jednu lampu na St. Germain a pustil se do řemesla. Předváděl takové karetní kousky, které jsem v životě neviděl. Vůbec jsem nemohl uvěřit svým očím, zkrátka to byl mistr. Karty se mu měnily v ruce, dokázal s nimi téměř vše, například zamíchat je v jedné ruce, to bylo schopný. A ty kouzla - no nemám slov. Člověk si vybral kartu, podíval se na ni, vložil ji nazpátek do balíčku, Bebel karty zamíchal a já jsem si znovu jednu kartu vytáhl, ale nechal jsem ji ležet na stole. On ji otočil - a byla to ta stejná! To byste museli vidět.
Další člověk, který mě zaujal, byl jeden klavírista, který si taky někdy po té desáté hodině vytáhl piáno z domu na ulici, dotlačil ho k jednomu rožku u kostela a začal hrát. Ten hrál pro změnu různej jazz, ragtimy a podobně, docela to svištělo (piáno bylo napůl otevřený, takže bylo vidět, jak tam ty klapky lítaj), taky docela virtuóz. A někdy po půlnoci skončil, a odtlačil piano zase nazpátek domů.
Pohodové trávení času v parcích a zahradách:
to je taková další typická francouzská věc. Kde je nějakej park, tak tam sedí či stojí spousta lidí, jí, pije, čte si, debatuje, no zkrátka pohoda. Často jsou v zahradách takový železný židličky, je jich tam spousta. Přijdu, vezmu židličku, postavím si ji na nějaký hezký místo, vytáhnu knížku, jídlo, učení, ... a odpoledne uteče, ani nevím jak. Co taky nechápu - Francouzi jsou schopní vzít si tu židličku, postavit si ji kousek od nějakých vodotrysků a celej den tam jen tak sedět, koukat na vodotrysky, a nic nedělat. Večer se zvednou, a jdou domů. Asi nemají co dělat.
Kolečkáři:
Pokuď se navečer (tak po 9 hodině) vydáte k Notre Dame, tak určitě uvidíte nějakou show. Buď je to cikrusák, který žongluje, hraje si s ohněm, a dělá podobné věci, nebo nějaká tančící skupina i s hudbou anebo třeba "kolečkáři" (to je naše kódové označení) - to jsou všelijací lidí, co jezdí na kolečkových bruslích. Na mostě před Notre Damem si postaví řadu kuželek, pak se vždycky pořádně rozjedou, těsně před kuželkama se otočí čelem vzad, a pak to pěkně slalomem projedou. A pak na jedné noze, na druhé noze, nohy střídaj, ve dvou, ve třech, ve dřepu a tak všelijak. Je to celkem zábava je pozorovat. Někdy se kolem nich vytvoří pořádná skupina diváků, kolektivně se jim fandí a tleská, dobrá atmosféra. A pokud máte štěstí, tak začnou i skákat do výšky --postaví si malej skokánek, a ze zábradlí a nějaké tyčky "la»ku", kterou přeskakujou a už to jede. Jeden za druhým jedou a skáčou, sem tam někdo spadne, la»ka se postupně zvyšuje ...
Stánkaři s obrázkama:
Další pěkná věc, která se mi moc líbila, byly spousty takových "polostánků" na pobřeží Seiny u Notre Dame. Když bylo hezky, stánkaři otevřeli krámky a člověk mohl vybírat. Spousty různých knížek, pohledů, obrázků, suvenýrů... No nádhera, vydržel bych jsem se tam mezi nimi toulat i celé hodiny. Taky jsem si nějakej ten obrázek a pohledy koupil, móc pěkný.
Obvykle jsou u stánkařů taky různí karikaturisti a portrétaři. Často lákají člověka slovy "Your picture for free, only for my publicy" a tak jsem se jednou nechal zlákat, bylo to před Centre Pompidou. Sedl jsem si na židličku, ten chlápek byl pořád nějakej veselek a říkal, a» se pořádně směju. Za tři minutky byla karikatura hotová. Tak jsem se na ni
podíval, zasmál jsem se, a on mě začal přesvědčovat, a» si ji koupím (jak jinak). Začal s tím, že obvyklá cena je 150F, ale protože jsem mu moc sympatickej, tak že za 50F je to moje. A já říkám, že smůla, že jsem to stejně nechtěl kupovat, že to bylo pouze pro ty jeho reklamní účely. A tak mě ještě chvíli přesvědčoval, až slevil na 20F. A já pořád že to stejně nechci, sice je to hezký, ale já nemám v plánu tady utrácet za moje karikatury. To už se začal zlobit, že jsme na něho zlí, že nám namaluje obraz a že ho nechcem koupit, a že 20F je v podstatě cena materiálu. Ještě k tomu zrovna začínalo pršet. No po další chvilce řekl teda, že to za 10F musím zvít, a to už jsem řekl že jo, a tak mám teď moji karikaturu.
Muzea a galerie:
Tolik muzeií co je v Paříži, to jsem jakživ neviděl. Je jich tam velká spousta a projít jsem stihli jen ty nejznámější. Za pozornost stojí vstup zdarma do některých muzeií v neděli, a první neděli v měsíci skoro do všech.
- Louvre: Louvre sám o sobě je obrovká budova, s historií sahajíci až do dob galorománských, kdy tam stála pevnost. Je to moc pěkný místo, s modeníma pyramydkama a vodotrysky na nádvoří. Sám o sobě obsahuje takovou spoustu uměleckých předmětů (obrazů, soch, historických předmětů, ...) jako snad všechny ostatní muzea dohromady. Do Louvru je možný jít jenom s nějakým konkretním cílem, třeba italští malíři 15. století. Prohlídnout si i velmi zběžně všechno i třeba za celý den, to snad nejde. A ještě by z toho člověk nic neměl. Takže je lepší si přdem určit, co chceme vidět, a pak teprv hurá dovnitř. Největší "atrakci" je ale bezpochyby Mona Lisa.
- Musée d'Orsay - Nádherné muzeum, budova byla původně nádražím, ale pak byla přestavěn na muzeum. Vystaveno je tu především umění z přelomu stletí - obrazy a sochy.
- Musée de Cluny - Muzeum v budově bývalých galorománských lázní, spousta starých obrazů, výzdob z kostelů. Nejznámější je soubor šesti tapisérií Pana a jednorožec, popisujících pět lidkých smyslů.
- Muzeum pařížských kanálů (vchod u mostu de l'Alma, Quai d'Orsay) - něco méně tradičního. Tady můžete nahlédnout do obrovského systému pařížské kanalizace (asi 2100 km, denně tudy odteče 1.2 miliónu kubíků). Zajímavé čistící stroje, loďky, koule, ktere se valily kanály, video, celá hisotrie a vývoj kanalizací běgem století... Zajímavé je například, že celý systém kanálů se dědí v jedné rodině z generace na generaci. Také jsou tam k vidění velké koule, které se do konálů pouštěli při čistění a podobné hračičky ... (a smad).
- časté jsou také výstavy na různých plotech kolem zahrad a muzeí. U Lucemburských zahrad jsme viděli pěknou výstavu 100 sportovních fotografií století - z každého roku jedna zajímavá fotka ze všech možných sportů, anebo u Národního shromáždění je spousta fotek rodin z různých koutů světa (od Japonců přes Číňany, Indy, Evropany až po Mexičany), žijících v Paříží...
- Galerie: Taky je tu spousta galerií. Třeba máte ulici, a tam jeden obchod vedle druhýho, po obou stranách, samá galerie.
- přehled muzeií: na stáncích se dá koupit za dva nebo tři franky
aktuální kulturní přehled výstav, akcí apod. Vychází vždy ve středu,
Pariskop nebo L'Official.
Potápěči v Seině:
zajímavej zážitek - jdeme tak po nábřeží Seiny, a co to nevidíme, kromě obvyklých obrovských turistických lodí stojí na jedné strně pod mostem nafukovací člun a na něm dva chlápci v červeným. Co tam chcou dělat? A hele, oni to jsou potápěči. Za chvilku jeden z nich hopl do vody. Co tam mohl hledat, to je nám záhadou. Mrtvolu? Peněženku? ... Každopádně do Seiny bych nevlezl ani náhodou - k čistým horským potůčkům má tedy hodně daleko.
Kostely a chrámy:
Těch je Paříž taky plná. Samej nádhernej kostel, jeden vedle druhýho. Celý týden by se v Paříži dal strávit jenom procházením kostelů a obdivováním jejich krás. Nejznámější jsou samozřejmě Notre Dame a Sacre Coeur, taky se nám moc líbila Sainte-Chapelle - dvoupatrová kaple - spodní patro pro poddané, horní pro šlechtu, ale obě patra byla úplně nádherná.
Prodejci reklamních předmětů u Sacre Couere:
Stoupáme nahorů po schodem k Sacre Coeur, když tu proti nám běží dolů asi 10 prodavačů různých suvenýrů a přívěšků, co postávají před chrámem. Říkáme si, co se to děje, proč tak rychle všichni běží pryč? No a ujdeme ještě pár schodů, nahoře zastavuje policejní dodávka, ze které vyskáču policajti a hurá dolů za prodavači... Asi ten prodej ti chlapci nemaj legálně...
Kolotoče:
Úžasná věc! V Tuilerských zahradách před Louvrem je spousta různých atrakcí pro děti, kolotoče, ruská kola, miniherny, a podobný blbosti. Tak jsem taky neodolali a museli jsme něco vyzkoušet. Třeba loďo-horská dráha - nastoupíte si do loďičky, která plave v takových korýtkách, pak vás to vyveze někam nahorů, a pak sjezd dolů do vody! A ještě jedno kolo, tentokrát ale mnohem výš! No to byla jízda! A taky jsme pak byli pořádně mokří. Druhou věcí, která stála za to, byl "Bumerang". Vodorovný kolo se sedačkama, který tě zavřeli a nepustili, pak se to začalo točit, a celý ještě pořádně houpat, až úplně do kolmo k zemi, no docela síla. Měl jsem pak z toho trochu divnej pocit, však tam taky měli nachystanej smeták a kýbl.
Demonstrace:
Jednou se nám poštěstilo potkat demonstraci. Skupina lidí, držící v rukách transparenty a skandující různá hesla. A za co demonstrovali? Proti masakrům v tureckých vězeních...
Večerní nábřeží, mosty, osvětlená Paříž:
Jakmile se setmí, tak se rožne spousta různých osvětlovacích zařízení, a snad každá památka v Paříži je krásně nasvětlená. Opravdu to stojí zato, Louvre, Eiffelovka, mosty, kostely, ... Rádi jsme se večer chodili projít a sednout si třeba na Pont des Arts (takovej dřevěnej most u Louvru, večer tam seděla spousta lidí, jedli, povídali, ostatně jako všude jinde v Paříži), nebo na nábřeží k Seině, před Notre Dame a pak zpátky uličkami kolem Saint Michel - tam to bylo živo úplně jako ve dne.
Eiffelovka:
Eiffelovka je prostě Eiffelovka. Majestátní svou velikostí (300m), nahánějící strach, stojí-li člověk pod ní. Co mě zaujalo je například to, že se Eiffelovka musí každé 4 roky natřít. Pracuje na tom 25 dělníků, spotřebuje se 65 tun barvy, trvá to 16 měsíců a přijde to na 4 milióny franků. Slušný, ne? Pořád je tam spousta lidí, dá se tam jít i v noci (myslím že mají až do jedenácti), je tam spousta schodů a do třetího patra se dá jet jenom výtahem. Ale to jsme si odpustili, protože v tom prý není už moc velkej rozdíl, jestli druhý nebo třetí patro, rozhled je tam stejně dobrej. A je to o poznání levnější.
Obchody:
Potkat někde obyčejný potraviny, to není jen tak. Všude jsou to buď různý restaurace a kavárny, anebo různý bageterie a sandvichovny. Francouzi nejspíš nakupujou jídlo v těch obrovských hypermarketech na kraji města a do obyčejných potravin v podstatě nechodí. Ale když se hledá, tak se taky dají najít. Jinak je to všude samá banka, obchod s oblečením anebo kosmetikou. Z různých obchodních domů, ve kterých jsme byli, je docela známý Samaritaine, který je v krásné secesní budově, nebo Galerie La Fayette. Taky jsme byli ve spoustě obchodů s oblečením, ale v tom < já se vůbec nevyznám (třeba H & M, Pimkie, Promode, C & A, Cota & Cota, ...).
Docela častý jsou taky různý výprodeje knížek, sem tam se dá koupit nějaká opravdu pěkná knížka (třeba nádherná kniha o Francii, plná barevných fotografií, s podrobným popisem, za 25F), ale pokud neumíte francouzsky, tak si asi moc nepočtete.
Jak se dá domluvit:
Naprosto určitě se domluvíte, pokud budete umět francouzsky, O tom bezpochyb. Francouzi jsou hrozně rádi, když vidí, že francouzsky moc neumíte, ale stejně se snažíte jim něco říct. Já teda francouzsky neumím vůbec. Naštěstí je to i s angličtinou v pohodě, většina Francouzů umí alespoň základy, takže je to bez problémů.
Jak jsme chodili na výlety:
A jak jsme měli náš pobyt naplánovanej? Většinou to vypadalo tak, že jsme večer přišli z města, vzali průvodce a vybrali a naplánovali trasu na další den. Bydleli jsme kousek od Notre Dame, hned u Boulevard St-Germain, v malinkaté uličce Rue de La Tour. Takže to bylo k Louvru nebo k Notre Damu asi 10 minut, zkrátka kousíček.
Počasí nám vyšlo úplně výborně - první čtyři dny byl šílenej pařák, ani mráček, a na další dny se zatáhlo, bylo chladněj, sem tam nějaká přeháňka, ale jinak v pohodě.
Cesta tam a zpět:
to bylo to nejdražší z celé akce. Bumbi, Bob, Růžovka a Piňďa tam jeli autem (Octavia 1,9 Tdi) - tak těm to vyšlo cenově nejlíp, dohromady asi tisícovka na každýho. Autobus byl už o poznání dražší - i se studentskou slevou stál 4113 Kč pro jednoho (jeli jsme s Eurolinesama). S tím se pojí první zajímavej zážitek - když jsme čekali odpoledne před třetí na Zvonařce na autobus, tak přijel jenom takovej malej mikrobusek pro 7 lidí. Pan řidič nás spočítal - a bylo nás o dva víc, celkem devět. Co teď? Začal horlivě telefonovat na všechny možný místa, jak je todle možný, nakonec to dopadlo tak, že nám vzal mikrobusem zavazadla a my jsme jeli normálním linkáčem Brno - Praha. Ten byl ale bez klimatizace a pěkně plnej - no nic příjemnýho. V Praze na nás už čekali dva pořádný autobusy (nějaký pěkný Mercedesy) napůl plný Čechů a napůl Francouzů. Všichni už byli netrpěliví, protože na nás museli asi 3/4 hodiny čekat. A potom jsme už celou noc jeli a jeli a jeli... až jsme ráno o půl 9 byli v Paříži.
Doprava v Paříži:
Hlavním veřejným prostředkem je tady metro. Sí» je opravdu velká, má 14 linek a jezdí snad všude. Když si koupíte lístek do metra (8,5F, 10 lístků - 60 F), tak vám platí od chvíle, co do něj vlezete, až do chvíle, kdy z něj vylezete. Takže můžete v metru strávit třeba celej týden na jeden lístek. Lístky platí zároveň i na vlak R.E.R. (takový rychlý šaliny) a na autobusy.
Vyplatí se vzít si někde plánek metra (ve směnárnách Change Master dávají úplně výboný mapy Paříže i s plánkem metra zadarmo).
Co se týče silniční dopravy, tak to je něco úplně jinýho než u nás. Je to samá jednosměrka (většinou tak pětiproudá), všude mají stezky pro cyklisty a často je jeden pruh vyhrazen pouze pro autobusy. Hlavní rozdíl je ale v tom, že tu snad půlka lidí jezdí na motorkách a mopedech. Když blikne na semaforu zelená, tak vyrazí prvně vlna silných motorek, a pak vlna (silných) aut. A všichni tam jezdí jak blázni, hrozně rychle, motorky kličkujou mezi autama, auta - to je samý Porsche, Audi, Alfa Romeo, Chrysler, Beetle atd... Zkrátka pěkná podívaná. Ale účastníkem provozu s naší škodovkou bych být nechtěl.
Noční život na ulicích:
Mám pocit, že Francouzi nedělají moc rozdíl mezi dnem a nocí. Jakmile se večer setmí, tak naopak město víc a víc ožívá. V malých úzkých uličkách plných různých restaurací proudí davy lidí, světlo je tu jak v poledne, číšníci lákají kolemjdoucí do té své restaurace, na různých místech postávají všelijací umělci - hudebníci, malíři, ... Přijde mi, že pro Francouze je typické, aby se večer, po práci, vydal do ulic zajít si do nějaké pěkné restaurace na večeři. Menu se tu pohybuje od 50F výš. V některých restauracích hraje živá hudba, například přímo přes ulici byla malá restaurace, ve které úplně každý večer hrál jeden klavírista. V 6 hodin zasedl ke klavíru, a tak do té půlnoci nejmíň hrál a hrál a hrál. Člověk se zastavil před restaurací, a třeba půl hodiny tam jen tak stál a poslouchal, jak pěkně hraje.
Ale úplně mě uchvátil karetní mistr BEBEL. Každý večer, kolem desáté hodiny, přišel se svým stolečkem a židličkou pod jednu lampu na St. Germain a pustil se do řemesla. Předváděl takové karetní kousky, které jsem v životě neviděl. Vůbec jsem nemohl uvěřit svým očím, zkrátka to byl mistr. Karty se mu měnily v ruce, dokázal s nimi téměř vše, například zamíchat je v jedné ruce, to bylo schopný. A ty kouzla - no nemám slov. Člověk si vybral kartu, podíval se na ni, vložil ji nazpátek do balíčku, Bebel karty zamíchal a já jsem si znovu jednu kartu vytáhl, ale nechal jsem ji ležet na stole. On ji otočil - a byla to ta stejná! To byste museli vidět.
Další člověk, který mě zaujal, byl jeden klavírista, který si taky někdy po té desáté hodině vytáhl piáno z domu na ulici, dotlačil ho k jednomu rožku u kostela a začal hrát. Ten hrál pro změnu různej jazz, ragtimy a podobně, docela to svištělo (piáno bylo napůl otevřený, takže bylo vidět, jak tam ty klapky lítaj), taky docela virtuóz. A někdy po půlnoci skončil, a odtlačil piano zase nazpátek domů.
Pohodové trávení času v parcích a zahradách:
to je taková další typická francouzská věc. Kde je nějakej park, tak tam sedí či stojí spousta lidí, jí, pije, čte si, debatuje, no zkrátka pohoda. Často jsou v zahradách takový železný židličky, je jich tam spousta. Přijdu, vezmu židličku, postavím si ji na nějaký hezký místo, vytáhnu knížku, jídlo, učení, ... a odpoledne uteče, ani nevím jak. Co taky nechápu - Francouzi jsou schopní vzít si tu židličku, postavit si ji kousek od nějakých vodotrysků a celej den tam jen tak sedět, koukat na vodotrysky, a nic nedělat. Večer se zvednou, a jdou domů. Asi nemají co dělat.
Kolečkáři:
Pokuď se navečer (tak po 9 hodině) vydáte k Notre Dame, tak určitě uvidíte nějakou show. Buď je to cikrusák, který žongluje, hraje si s ohněm, a dělá podobné věci, nebo nějaká tančící skupina i s hudbou anebo třeba "kolečkáři" (to je naše kódové označení) - to jsou všelijací lidí, co jezdí na kolečkových bruslích. Na mostě před Notre Damem si postaví řadu kuželek, pak se vždycky pořádně rozjedou, těsně před kuželkama se otočí čelem vzad, a pak to pěkně slalomem projedou. A pak na jedné noze, na druhé noze, nohy střídaj, ve dvou, ve třech, ve dřepu a tak všelijak. Je to celkem zábava je pozorovat. Někdy se kolem nich vytvoří pořádná skupina diváků, kolektivně se jim fandí a tleská, dobrá atmosféra. A pokud máte štěstí, tak začnou i skákat do výšky --postaví si malej skokánek, a ze zábradlí a nějaké tyčky "la»ku", kterou přeskakujou a už to jede. Jeden za druhým jedou a skáčou, sem tam někdo spadne, la»ka se postupně zvyšuje ...
Stánkaři s obrázkama:
Další pěkná věc, která se mi moc líbila, byly spousty takových "polostánků" na pobřeží Seiny u Notre Dame. Když bylo hezky, stánkaři otevřeli krámky a člověk mohl vybírat. Spousty různých knížek, pohledů, obrázků, suvenýrů... No nádhera, vydržel bych jsem se tam mezi nimi toulat i celé hodiny. Taky jsem si nějakej ten obrázek a pohledy koupil, móc pěkný.
Obvykle jsou u stánkařů taky různí karikaturisti a portrétaři. Často lákají člověka slovy "Your picture for free, only for my publicy" a tak jsem se jednou nechal zlákat, bylo to před Centre Pompidou. Sedl jsem si na židličku, ten chlápek byl pořád nějakej veselek a říkal, a» se pořádně směju. Za tři minutky byla karikatura hotová. Tak jsem se na ni
podíval, zasmál jsem se, a on mě začal přesvědčovat, a» si ji koupím (jak jinak). Začal s tím, že obvyklá cena je 150F, ale protože jsem mu moc sympatickej, tak že za 50F je to moje. A já říkám, že smůla, že jsem to stejně nechtěl kupovat, že to bylo pouze pro ty jeho reklamní účely. A tak mě ještě chvíli přesvědčoval, až slevil na 20F. A já pořád že to stejně nechci, sice je to hezký, ale já nemám v plánu tady utrácet za moje karikatury. To už se začal zlobit, že jsme na něho zlí, že nám namaluje obraz a že ho nechcem koupit, a že 20F je v podstatě cena materiálu. Ještě k tomu zrovna začínalo pršet. No po další chvilce řekl teda, že to za 10F musím zvít, a to už jsem řekl že jo, a tak mám teď moji karikaturu.
Muzea a galerie:
Tolik muzeií co je v Paříži, to jsem jakživ neviděl. Je jich tam velká spousta a projít jsem stihli jen ty nejznámější. Za pozornost stojí vstup zdarma do některých muzeií v neděli, a první neděli v měsíci skoro do všech.
- Louvre: Louvre sám o sobě je obrovká budova, s historií sahajíci až do dob galorománských, kdy tam stála pevnost. Je to moc pěkný místo, s modeníma pyramydkama a vodotrysky na nádvoří. Sám o sobě obsahuje takovou spoustu uměleckých předmětů (obrazů, soch, historických předmětů, ...) jako snad všechny ostatní muzea dohromady. Do Louvru je možný jít jenom s nějakým konkretním cílem, třeba italští malíři 15. století. Prohlídnout si i velmi zběžně všechno i třeba za celý den, to snad nejde. A ještě by z toho člověk nic neměl. Takže je lepší si přdem určit, co chceme vidět, a pak teprv hurá dovnitř. Největší "atrakci" je ale bezpochyby Mona Lisa.
- Musée d'Orsay - Nádherné muzeum, budova byla původně nádražím, ale pak byla přestavěn na muzeum. Vystaveno je tu především umění z přelomu stletí - obrazy a sochy.
- Musée de Cluny - Muzeum v budově bývalých galorománských lázní, spousta starých obrazů, výzdob z kostelů. Nejznámější je soubor šesti tapisérií Pana a jednorožec, popisujících pět lidkých smyslů.
- Muzeum pařížských kanálů (vchod u mostu de l'Alma, Quai d'Orsay) - něco méně tradičního. Tady můžete nahlédnout do obrovského systému pařížské kanalizace (asi 2100 km, denně tudy odteče 1.2 miliónu kubíků). Zajímavé čistící stroje, loďky, koule, ktere se valily kanály, video, celá hisotrie a vývoj kanalizací běgem století... Zajímavé je například, že celý systém kanálů se dědí v jedné rodině z generace na generaci. Také jsou tam k vidění velké koule, které se do konálů pouštěli při čistění a podobné hračičky ... (a smad).
- časté jsou také výstavy na různých plotech kolem zahrad a muzeí. U Lucemburských zahrad jsme viděli pěknou výstavu 100 sportovních fotografií století - z každého roku jedna zajímavá fotka ze všech možných sportů, anebo u Národního shromáždění je spousta fotek rodin z různých koutů světa (od Japonců přes Číňany, Indy, Evropany až po Mexičany), žijících v Paříží...
- Galerie: Taky je tu spousta galerií. Třeba máte ulici, a tam jeden obchod vedle druhýho, po obou stranách, samá galerie.
- přehled muzeií: na stáncích se dá koupit za dva nebo tři franky
aktuální kulturní přehled výstav, akcí apod. Vychází vždy ve středu,
Pariskop nebo L'Official.
Potápěči v Seině:
zajímavej zážitek - jdeme tak po nábřeží Seiny, a co to nevidíme, kromě obvyklých obrovských turistických lodí stojí na jedné strně pod mostem nafukovací člun a na něm dva chlápci v červeným. Co tam chcou dělat? A hele, oni to jsou potápěči. Za chvilku jeden z nich hopl do vody. Co tam mohl hledat, to je nám záhadou. Mrtvolu? Peněženku? ... Každopádně do Seiny bych nevlezl ani náhodou - k čistým horským potůčkům má tedy hodně daleko.
Kostely a chrámy:
Těch je Paříž taky plná. Samej nádhernej kostel, jeden vedle druhýho. Celý týden by se v Paříži dal strávit jenom procházením kostelů a obdivováním jejich krás. Nejznámější jsou samozřejmě Notre Dame a Sacre Coeur, taky se nám moc líbila Sainte-Chapelle - dvoupatrová kaple - spodní patro pro poddané, horní pro šlechtu, ale obě patra byla úplně nádherná.
Prodejci reklamních předmětů u Sacre Couere:
Stoupáme nahorů po schodem k Sacre Coeur, když tu proti nám běží dolů asi 10 prodavačů různých suvenýrů a přívěšků, co postávají před chrámem. Říkáme si, co se to děje, proč tak rychle všichni běží pryč? No a ujdeme ještě pár schodů, nahoře zastavuje policejní dodávka, ze které vyskáču policajti a hurá dolů za prodavači... Asi ten prodej ti chlapci nemaj legálně...
Kolotoče:
Úžasná věc! V Tuilerských zahradách před Louvrem je spousta různých atrakcí pro děti, kolotoče, ruská kola, miniherny, a podobný blbosti. Tak jsem taky neodolali a museli jsme něco vyzkoušet. Třeba loďo-horská dráha - nastoupíte si do loďičky, která plave v takových korýtkách, pak vás to vyveze někam nahorů, a pak sjezd dolů do vody! A ještě jedno kolo, tentokrát ale mnohem výš! No to byla jízda! A taky jsme pak byli pořádně mokří. Druhou věcí, která stála za to, byl "Bumerang". Vodorovný kolo se sedačkama, který tě zavřeli a nepustili, pak se to začalo točit, a celý ještě pořádně houpat, až úplně do kolmo k zemi, no docela síla. Měl jsem pak z toho trochu divnej pocit, však tam taky měli nachystanej smeták a kýbl.
Demonstrace:
Jednou se nám poštěstilo potkat demonstraci. Skupina lidí, držící v rukách transparenty a skandující různá hesla. A za co demonstrovali? Proti masakrům v tureckých vězeních...
Večerní nábřeží, mosty, osvětlená Paříž:
Jakmile se setmí, tak se rožne spousta různých osvětlovacích zařízení, a snad každá památka v Paříži je krásně nasvětlená. Opravdu to stojí zato, Louvre, Eiffelovka, mosty, kostely, ... Rádi jsme se večer chodili projít a sednout si třeba na Pont des Arts (takovej dřevěnej most u Louvru, večer tam seděla spousta lidí, jedli, povídali, ostatně jako všude jinde v Paříži), nebo na nábřeží k Seině, před Notre Dame a pak zpátky uličkami kolem Saint Michel - tam to bylo živo úplně jako ve dne.
Eiffelovka:
Eiffelovka je prostě Eiffelovka. Majestátní svou velikostí (300m), nahánějící strach, stojí-li člověk pod ní. Co mě zaujalo je například to, že se Eiffelovka musí každé 4 roky natřít. Pracuje na tom 25 dělníků, spotřebuje se 65 tun barvy, trvá to 16 měsíců a přijde to na 4 milióny franků. Slušný, ne? Pořád je tam spousta lidí, dá se tam jít i v noci (myslím že mají až do jedenácti), je tam spousta schodů a do třetího patra se dá jet jenom výtahem. Ale to jsme si odpustili, protože v tom prý není už moc velkej rozdíl, jestli druhý nebo třetí patro, rozhled je tam stejně dobrej. A je to o poznání levnější.
Obchody:
Potkat někde obyčejný potraviny, to není jen tak. Všude jsou to buď různý restaurace a kavárny, anebo různý bageterie a sandvichovny. Francouzi nejspíš nakupujou jídlo v těch obrovských hypermarketech na kraji města a do obyčejných potravin v podstatě nechodí. Ale když se hledá, tak se taky dají najít. Jinak je to všude samá banka, obchod s oblečením anebo kosmetikou. Z různých obchodních domů, ve kterých jsme byli, je docela známý Samaritaine, který je v krásné secesní budově, nebo Galerie La Fayette. Taky jsme byli ve spoustě obchodů s oblečením, ale v tom < já se vůbec nevyznám (třeba H & M, Pimkie, Promode, C & A, Cota & Cota, ...).
Docela častý jsou taky různý výprodeje knížek, sem tam se dá koupit nějaká opravdu pěkná knížka (třeba nádherná kniha o Francii, plná barevných fotografií, s podrobným popisem, za 25F), ale pokud neumíte francouzsky, tak si asi moc nepočtete.
Jak se dá domluvit:
Naprosto určitě se domluvíte, pokud budete umět francouzsky, O tom bezpochyb. Francouzi jsou hrozně rádi, když vidí, že francouzsky moc neumíte, ale stejně se snažíte jim něco říct. Já teda francouzsky neumím vůbec. Naštěstí je to i s angličtinou v pohodě, většina Francouzů umí alespoň základy, takže je to bez problémů.
Jak jsme chodili na výlety:
A jak jsme měli náš pobyt naplánovanej? Většinou to vypadalo tak, že jsme večer přišli z města, vzali průvodce a vybrali a naplánovali trasu na další den. Bydleli jsme kousek od Notre Dame, hned u Boulevard St-Germain, v malinkaté uličce Rue de La Tour. Takže to bylo k Louvru nebo k Notre Damu asi 10 minut, zkrátka kousíček.
Počasí nám vyšlo úplně výborně - první čtyři dny byl šílenej pařák, ani mráček, a na další dny se zatáhlo, bylo chladněj, sem tam nějaká přeháňka, ale jinak v pohodě.
- pátek: V 15 hodin odjezd z Brna
- sobota: Asi o půl deváté příjezd do Paříže, potom společná "rychloprocházka" s Matem přes Louvre, Tuilerské zahrady, Champ-des Elysées až k Vítěznému oblouku a zpátky. Byly šílený vedra, takže jsme měli potom celkem dost. Odpoledne jsme se podívali do Lucemburských zahrad a na Odeon - divadlo.
- neděle: Tentokrát to bylo směrem Eiffelovka - kolem Národního shromáždění (Palais Bourbon) a Invalidovny do muzea kanálů (Les Egouts) a pak na Eiffelovku. Zpátky kolem Invalidovny.
- pondělí: ostrovy (Ile de La Cite - Notre Dame, Saint Chapelle, Palais de Justice, ... , St Louis Ile)
- úterý: krypta před Notre Dame, pak Latinská čtvr» - Pantheón a spol.
- středa: čtvrť Montparnasse - hřbitov (spousta známých osobností - Tristan Tzara, Citroen, Ionesco, Baudlair, ...), výšková budova Montparnasse, odpoledne Louvre.
- čtvrtek: část "za řekou" - Forum Les Halles, Pompidovo centrum, odpol. Institut arab. světa, Mešita - muslimské centrum v Paříži, Arenes de Lutece (amfiteátr).
- pátek: metrem do La Défense, zpátky přes Buloňský lesík, Vítězný oblouk, Place de la Concord, loďohorská dráha
- sobota: odpočinkový den, jenom taková procházka kolem bulváru St-Michel, odpoledne do komplexu Les Halles
- neděle: Musée d'Orsay, Musée de Cluny, Lucemburské zahrady
- podnělí: Place Vendome, kostel Madeleine, Opéra, Moulin Rouge, Sacre Coeur, vinice
- úterý: pomalu přípravy na odjezd, dopoledne ještě procházka jen tak po okolí, odpoledne v 6 jede autobus.
- středa: v poledne jsme zase zpátky v Brně.
10 důvodů, proč bych chtěl žít v Paříži:
- Dá se tam skoro všude jezdit na kolečkovýcg bruslích
- Nejsou tam témě žádní psi
Orientační přehled cen:
1F je něco málo přes 5 Kč
lístek na dopravu (Metro, R.E.R, ...) - 8,5F, 10 lístků 60F
máslo - 10 F, bageta (pěkně dlouhá, asi 80cm, jí se to tady místo chleba) - 4,5F, mléko - 3,5F, výborná věc - čokolády - za 10F pět 100g čokolád (byly balený v takovým průhledným alobalu po pěti, mňám)
pohled - obvykle na stáncích za 1F, v úplném středu (Chanse-Elysses) kolem 5F, známka do ČR - 3,6F
muzea - obvyklá cena je kolem 30F, studenti (tzv TR - tariff redui) kolem 20 F. Studentská sleva se dá uplatnit skoro všude, občas je i pro studenty vstup zdarma. Některá muzea mají zdrama vstup každou neděli, a celkem dost muzeí první neděli v měsíci (Louvre, Musée d'Orsay)
Internet - obyklá cena 1 minuta/1F. Pozor - Francouzi mají jinou klávesnici, takže je to celkem zábava.
Nás to přišlo dohromady asi na necelých 6 tisíc: 4 tisíce cesta, asi 800,- různý muzea a atrakce, 350,- jídlo (měli jsme v podstatě všechno jílo s sebou, vařili jsme si u Mata, takže hlavně různý bagety, mlíko ap.), a asi 500,- různý ostatní blbosti (metro, pohledy, obrázky, ...).
Průvodce po Paříži:
Mat měl úplně skvělýho průvodce po Paříži - taková bílá knížka formátu A5 v tvrdých deskách, bylo tam opravdu všechno. Podrobný popis jednotlivých částí Paříže, prohlídkové trasy, fotografie a popisy jednotlivých objektů, doprava v Paříži, ... no zkrátka na něj nedám dopustit, a pokud pojedu ještě někam do ciziny, pokud se sehnat si průvodce od stejnýho nakladatelství.
vystavil vojtec v
00:10
Počet komentářů: 0:
Přidat komentář
<< Domovská stránka