Návštěva vily Tugendhat

Tenhle víkend jsem měl možnost v rámci bněnského setkání naší lesní školy Stříbrná řeka navštívit vilu Tugendhat. Od malička vím, že tuto architektonickou památku v Brně máme, že je to velice známá stavba, že se na ni jezdí dívat i Japonci a že patří do seznamu kulturního dědictví Unesco, ale teprve v mých 22 letech jsem se konečně dostal dovnitř (a to i přesto, že jsem skoro celej život bydlel kousek od vily), abych se přesvědčil, jestli to opravdu stojí zato. A vono jo. Teda určitě to stojí za těch 40Kč, co člověk zaplatí za vstupný. Historii vily, co je na ni tak významnýho, atd. tady moc popisovat nebudu, chci jen zmínit věci, které mě nejvíc zaujaly. Když jde člověk po ulici kolem, tak mu to přijde jako normální barák, navíc takovej škaredej, garáž z toho čouhá. Ale když se vleze dovnitř, tak je to něco jinýho, stejně tak pohled na stavbu zespoda ze zahrad. Celý si to nechala postavit jedna bohatá rodina ve 30. letech 20. století a dodnes to vypadá dost moderně. Však to taky stálo docela šílený peníze, i na tehdejší dobu. Luxusní vila v Masarykovi čtvrti stála tehdy cca 250 tisíc, kdežto za vilu Tugendhat zaplatili manželé Tugendhatovi kolem šesti miliónů (textilní průmysl asi tehdy docela dost vydělával).

Vila byla vybavena dost modeníma věcma na tehdejší dobu, nestačil jsem se divit, co tam měli všechno vymyšlený a promakaný. Například velkou část spodního patra zabíral klimatizační systém s různýma filtrama, apod., kterej zásoboval celou vilu čerstvým (případně teplým) vzduchem - takže nikde žádný radiátory apod. a dokázal celou stavbu v zimě vytopit během půl hodiny. Vzhledem k tomu, že je to tam samý obrovský skleněný okno, tak to je dost slušný. Dalšími vymoženostmi byli například promítačka v hlavní místnosti (takový domáci kino vlastně), fotokomora atd. Nejzajímavšjším místem je hlavní místnost - velká prostora členěná do čtyř částí - pracovní sektor, knihovna, odpočinkový sektor, jídelna. Napříč místností je obrovská onyxová deska, která při západu slunce je z jedné strany nádherně osvětlena a z druhé naopak krásně červeně, oranžově, rudě září. To nejpoutavější je ale kontakt s venkovním prostorem - celé dvě stěny jsou tvořeny skleněnými deskami, takže člověk má skoro pocit, že je na otevřeném prostoru. Za jednou skleněnou stěnou se nachází zimní zahrada a za hlavní stěnou je nádherný výhled do zahrady, v dálce s panoramatem celého Brna - Špilberk, Petrov. Nádhera prostě. Navíc je možné stiskem jednoho tlačítka nechat spustit dvě skleněnné tabule z přední stěny a octnout se tak rázem v podstatě na venkovní verandě. No zkrátka, abych se moc nerozepisoval, architekt a kameník Mies van der Rohe byl vskutku geniální, myšlenka prostupujícího se prostoru, světla a materiálu je tu opravdu nádherně uvedena do reality. Takže pokud jste z Brna nebo z okolí a ještě vás tato funkcionalistická památka minula, rozhodně dlouho neváhejte, protože od roku 2006 má být zase z důvodu rekonstrukce uzavřena. Nejlepší čas pro návštěvu je jasný zimní den kolem třetí hodiny odpoledne, kdy je slunce právě skoro nad západem a osvětluje celou hlavní stěnu a onyxovou stěnu. Další informace najdete na webových stránkách vily Tugendhat.