Připojení k internetu přes proxy

Ve Francii a asi i v celé západní Evropě je na univerzitních kolejích docela nepříjemná politika připojení k internetu - veškeré kolejní sítě jsou za http proxy a komunikovat se dá jen přes port 80 (http), takže není jen tak rozchodit některé běžně používané programy, na který je člověk normálně zvyklej.

Naštěstí se dá většina z toho nějak obejít nebo vyřešit, takhle jsem si to zařídil já:

• www: jakejkoliv prohlížeč zvládá proxy bez problémů, stačí nastavit někde v nastavení správné údaje (např. adresa proxy: proxy, port: 8080) a vše funguje bez problémů
• ftp: tak tady jsem zatím problém nijak úspěšně nevyřešil. Je možný se připojit ven v pasivním módu - Total Commander zvládá bez problému (opět nastavit http proxy a port 8080), ale v tomhle režimu je možné uploadovat pouze soubory do velikosti 2MB a hlavně, nedají se na vzdáleném serveru vytvářet adresáře, mazat soubory, adresáře a měnit práva, což je dost velký omezení.
  

• icq, msn: ve Francii a celé západní Evropě je velice rozšířený protokol MSN (kdo ví proč, sice má dobrou podporu přenosu hlasu i videa, ale jedno ze zásadních omezení je nemožnost poslat zprávu někomu, kdo je v režimu offline), ICQ se zase běžně používá u nás, tak jsem hledal nějakého klienta, který zvládne bez problému oba protokoly, moje doposud oblíbená Miranda se bohužel každou chvíli odpojovala. Ideální by byl Trillian, docela se mi zalíbil, ale bohužel nezvládá připojení k MSN přes proxy, zatím jsem skončil u programu Gaim, i když mi tam nevyhovujou některý věci (třeba nezobrazuje váš status a člověk to musí obejít přidáním sebe sama do kontaktlistu) a moc toho neumí, taky to není ideální volba, ale třeba si zvyknu
• skype: skype zcela bez problémů, telefonování z Francie do ČR - jedna radost :)
• maily: už delší dobu používám Thunderbird, jsem s ním naprosto spokojenej - bohužel tady za proxy se občas nepodaří pošta stáhnout - v takovém případě je ho potřeba vypnout a zapnout a pak se to zas podaří. Moc nechápu, jaktože to jednou jde a jednou ne, holt, asi duchové místních sítí :)
• internetová rádia: zcela bez problémů, např. Winamp
• ssh, scp: tak toto je asi pro mě největší omezení, bohužel se nedá přímo připojit kamkoliv ven přes ssh. Je tu alespoň provizorní řešení, kdy se člověk přes ssh připojí na místní ssh server mimo kolej a z něj potom dál ven, tak aspoň tak

Vakišovy stránky jsou na světě

Po necelých čtrnácti dnech jsme s Vaškem dali do kupy jeho webový stránky. Pro mě je to dost zajímavý počtení - můžu pak aspoň líp porozumnět tomu, jak vypadá bráchův alternativní pohled na svět:

Máte zde možnost nahlédnout na mé zájmy, myšlení, postoje,... do mého nitra - poznat můj vnitřní i vnější svět.

Síla zeleného čaje

Včera večer jsem chtěl jít rozhodně brzo spat, dřív než o půlnoci, abych
dohnal menší deficit za poslední dny. No ale protože jsem měl navečer
docela dost práce a v posledních dnech tu máme docela kosu, uvařil jsem si kolem desáte zelený čaj, ten mě vždycky trochu probere.

Káva ani černej čaj na mě nikdy nezabírají, jakmile si dám kafíčko,
deset minut po tom už můžu spokojeně pochrupovat. Kdežto zelený čaj,
když někdy brzo vstávám, je úplně ideální. Ještě napůl v polospánku si
ho uvařím, vypiju a za chvíli už dokážu vnímat a neusínat. Jenže včera
večer jsem udělal osudovou chybu - uvařil jsem si ho pouze dvě hodiny
předtím, než jsem šel na kutě - a fakt jsem se nestačil divit, když jsem
se do tří v noci převaloval na posteli a nemohl usnul, to se mi běžně
nestává.

Co zabírá na vás, kafe, čaj, když se potřebujete učit a nechcete u toho
usnout? Já už v tom mám jasno, jedině zelený čaj!

Máte rádi Českou Kanadu? Připojte svoje jméno na petici!

Z emailu, co mi teď několik přátel přeposlalo:

ahoj všichni :)
Holandský investor přišel se záměrem vybudovat v překrásném koutě České Kanady autokemp pro 200 karavanů o rozloze min 4 ha. Pomožte místním obyvatelům v jejich snaze ochránit svoje životní prostředí a připojte svůj podpis pod petici na adrese http://roznov.czweb.org/.
Děkujeme všem za podporu

Nevím sice, jakej význam má pro oficiální orgány nějaká internetová petice, která ani neobsahuje povinný položky petice podle zákona, jako adresu apod., ale pár vteřin pro dobrou věc s výsledkem nejistým člověk může obětovat vždycky, ne?

Paříž - Montmartre a okolí

Jo, v Paříží je vždycky co objevovat ... Tentokrát jsem vybral směr Montmartre. Moc pěkné to místo, jen co je pravda, plné turistů a umělců, a (asi proto) nabité výraznou atmofsérou.

Bohužel mi nebylo moc dobře, tak jsem to vzal spíš tak narychlo a za chvíli jsem frčel nazpět do Orsay, ale i tak to byl pěkněj výlet. Asi se o mě pokouší nějaká podzimní chřipka, ale má smůlu, já se ubráním! (chřipka: "To si povíme za týden!")

Když se tak s foťákem potloukám po turisticky známých místech (navíc na kterých jsem už předtím byl), tak zjišťuju, že už vůbec nemám chuť fotit všechny ty památky. A proč taky? Fotí je každej, na tisíc způsobů, jsou na pohlednicích, na internetu, v průvodcích, prostě všude. Tak proč bych je měl fotit i já? Nevím... A tak je nefotím... Většinou... Sem tam ale neodolám, pohled je to tak pěkněj, že to musím vyfotit taky, ale když se na fotku pak v počítači podívám, tak si jen řeknu, no jo, zas další Sacre-Coeur, proč jsem to fotil? :)

Umělci, snažící se z turistů vylákat nějaký to euro - Sacre-Coueur je proslavenej tím, kolik je tady portétisů - zastavují vás na ulici, a snaží se vám vysvětlit, že portrét od nich je rozhodně to nejlepší. Však pokud si někdy budete chtít nechat namalovat kvalitní portrét, proč ne zrovna odsud.






Taky je tu muzeum Salvatora Dalího - nikdy jsem o tomhle umělci nic moc neslyšel, viděl jsem pouze pár obrazů, docela mě zaujaly, tak jsem uvažoval, že bych se mrkl dovnitř. Ale nakonec únava zvítězila, tak snad příště, Salvatore...

Fíha, no to je pěkný Ferrari, F430 Spider, hmm, to by byla jízda. Neodolávám a chvíli si jej prohlížím. Jo, takový auto (doufám) nikdy mít nebudu, jednak nebudu mít tolik peněz (přes 5 miliónů) a druhak, i kdybych měl, tak doufám, že je nikdy nedám na takovou věc, jakou je drahý snobský auto.

Pak už jsem se jen na chvíli mrkl do africké čtvrti, teď po letošním Maroku jsem se tu cítil mnohem víc přirozeněj a už mě to tak nefascinovalo, kdežto předloni s Pavlíkem - to jsme se trochu obávali, co by se nám tu mohlo stát a koukali jsme, jak zvláštní věci mají v obchodech.

Nejde proud? Hurá na kafíčko!

Před chvílí nám v labu z ničeho nic vypadl proud v okruhu zásuvek -> všechny počítače se odporoučely asi na půl hoďky do nejhlubšího spánku. A co na to lidi v labu? Všichni se radostně zvedli, úsměv na rtech, plno vtípků k současné situaci a hurá na kafíčko! Prý bychom měli mít jednoho zaměstnance navíc, kterej by seděl u šlapacího kola s generátorem a pro tyhle případy by začal šlapat :)

A to, že poslední práce za půl hodinu či hodinu byla nenávratně ztracena (třeba já jsem zrovna psal docela dlouhej email s různýma výsledkama mé dosavadní práce)? Nevadí, nic se neděje, však to za chvíli uděláme znovu! Prostě nadhled a pohoda, to se mi líbí, žádný nadávání ani naštvaný obličeje.

Fotky z Maroka

Trvalo to, ale nakonec, přece jenom - fotky z letošní expedice do Maroka jsou roztříděny, promazány a už jsou i na webu!

Takže pokud máte chvíli (ne menší než malou) volného času a chuť podívat se na chvíli na sever Afriky, udělejte si šálek dobrého čaje nebo kávy, pusťte si nepříliš rušivou hudbu, klikněte na následující mapku, zmáčkněte F11 a přeneste se o několik tisíc kilometrů na jihozápad...

Nový web je na světě!

Je tomu akorát jeden rok, co jsem se rozhodl přestat udržovat moje staré stánky a začít využívat modernější redakční systém. Volba tehdy padla na kolos Mambo, který jsem víceméně úspěšně uplynulý rok používal (a zároveň ho využil i v několika dalších webových projektech).

Jenže doba pokročila, já jsem zpohodlněl a zalíbila se mi móda weblogů - během dvou tří kliknutí anebo posláním emailu máte na webu nový článek, všechno je úplně jednoduchý a skoro o nic se nemusíte starat.

Po kratším váhání, jestli využít blogovací systém Blogger.com od Googlu (který má dost omezení, ale zato je mnohem jednodušší), anebo pokročilejší WordPress s bohatými funkcemi jsem se rozhodl pro první možnost, uvidíme, jak dlouho u ní zůstanu, však co, změna je život!

Chvíli to trvalo, než se mi všechno podařilo dát do kupy tak, jak bych si to představoval (skloubit dohromady nový webhosting a všechno na něj převést a zprovoznit nebylo úplně triviální), ale konec dobrý, všechno dobré, takže nezbývá než doufat, že se vám stránky budou líbit :)

Proleťte se nad kterýmkoliv místem na zemi ...

Dnes jsem si stáhl z googlu jejich 3D mapu země a fakt to stojí zato. Vydržel jsem si s ní hrát asi hodinu. Napadne vás nějaký zajímavý místo na Zemi - šup, pak kliknutí a pohejbání myší, a už jste tam! A nejen, že se na něj podíváte z vrchu, můžete si pohled sklonit a například si "obletět" kolem vrcholu hory apod., fakt je to paráda, jak je to celý zpracovaný trojrozměrně, nejvíc to vynikne v nějakých vysokých horách.

Největší detaily (jednotlivý auta) jsou sice vidět pouze v některých oblastech (velký města, u Brna je to zrovna useklý asi ve třetině, ale můžete se mkrnout, jak je pěkně zelená brněnská přehrada :-)), ale je možný nechat si zobrazit síť silnic, zajímavých míst a všechno možný.

Holt za pár let bude školní atlas minulostí, interaktivní 3d mapa celé země je zkrátka mnohem zajímavější a názornější.

Na záberu níže je oblast Vysokého Atlasu v Maroku, kde jsme letos byli - člověk si může pěkně prohlídnout, kterýma údolíma se škrábal na vrchol:

Francouzská hra alá český taroky

Myslel jsem si, že taroky jsou původní česká hra a že ve světě nic takovýho moc neznají.

Poprvé mě z toho přesvědčení vyvedl Bob, když mě prosil o koupení karet Tarot, který mají prý jen ve Francii a jsou to v podstatě tarokový karty s tím rozdílem, že místo římských čísel u taroků jsou tam čísla klasický, arabský. No tak to asi Francouzi nějakou hru jako taroky mít budou, jsem si říkal.

No a definitivně mě přesvědčilo dneska pět kluků, kteří si volnou chvíli mezi hodinama krátili hraním karet, co vypadaly jako taroky, akorát jich to hrálo pět, a ne čtyři hráči, jako u nás. Tak jsem se jich na to poptal a vysvětlili mi, že je to hra pro čtyři nebo pět hráčů, vždycky hrajou dva proti dvěma anebo tři proti dvoum a od začátku je jasný, kdo s kým hraje. Takže jsou to v podstatě takový zjednodušený upravený taroky.

Dival jsem se na netu po nějaké historii taroků a jejich vztahu k tarotu a dozvěděl jsem se, že všechno vychází z tarotu - obrázkových karet, ze kterých se vykládá a věští budoucnot. Z těchto karet se vyvynuly klasické karetní hry, stejně tak i taroky, které mají společný jazykový základ. Ale přímo o historii samotných taroků jsem toho moc nenašel.

Umět říkat ne...

Čistě náhodou jsem narazil na zajímavý rozhovor s bratry Etzerovými a docela mě zaujal, zkrátka mají už oba chlapci něco za sebou a něco už prožili a mají jasnej svůj pohled na svět.

LN Odešel jsi z Národního...
Miroslav: To byl pud sebezáchovy, to nebyla odvaha. Je velkej rozdíl mezi odvahou a kategorií, která se nazývá ano ne. Je strašně jednoduchý, i když pro velký procento lidí je to těžký, se naučit říkat ne. Ale to není odvaha, to je přirozená věc. Neuměl jsem 37 let říkat ne. Jednoho dne jsem se ale probudil a nebyl problém říct ne. V Národním divadle jsem byl nešťastnej, věděl jsem, že tahle cesta vede jenom do pekla, a tak jsem řekl ne.

LN Ale to chce určitou odvahu. Je spousta lidí, co sedí, jsou v práci nešťastný, ale neodejdou, protože jim to dává určitou jistotu.
Tomáš: Je to tak. Chce to kuráž.
Miroslav: Když jsme se dostali ke kouzelnýmu ne, tak to je dokonalý lék na všechny problémy. Nevěřil jsem, jak je to snadný. To, že nepiju, mi strašně pomohlo. Kéž by si lidi, kteří mají podobný problémy, uvědomili, co jim to dá, když skončí. My máme oba velký problém s tím, že jsme hyperaktivní. Moje hyperaktivita byla neslučitelná s chlastem. Trvalo mi tři roky, než jsem začal normálně spát, a jednou ráno jsem se probudil a řekl si: kurva, to snad není možný. Úplně jinak jsem viděl. Byl tam strom, šel jsem dál a říkal jsem si, sakra, stará paní, děti, smích, zvuky, ptáci, to všechno jsem neviděl. Řada lidí říká, že nechápe, co se se mnou stalo. Se mnou se nestalo vůbec nic. Vrátil jsem se o 35 let zpátky a naučil jsem se říkat ne. Dokonalej recept na všechny problémy.

Celý rozhovor najdete na:
http://zpravy.centrum.cz/kultura/clanek.phtml?id=403551

Zatmění Slunce 3. 10. 2005

Hurá, další zajímavej astronomickej úkaz! Tentokrát je za námi částečné zatmění Sluníčka! Aby člověk viděl zatmění prstencový, musel by se vydat do Španělska, ale protože na to nebyl čas, tak jsem doufal, že počasí vyjde aspoň tady ve Francii a budeme se moci podívat na částečný zatmění.

Kupodivu počasí vyšlo, a tak jsem s foťákem vyrazil na jedno parkoviště v areálu univerzity, kde místní astronomická univerzitní společnost Alcor pořádala pozorování pro veřejnost. Lidí tam bylo spousta, jen co je pravda, a měli tam taky docela hodně astronomickýho vybavení, takže to bylo docela zajímavý.

Na horní fotce jsou krásně vidět prstencové stíny způsobené zatmělých Sluníčkem.


Tenhle přístroj mě docela zaujal, Solarscope se to jmenuje - lehká přenosná věc, za chvilku se to poskládá a člověk z toho má takovou malou pozorovatelnu. Dobrej nápad :) Mrkl jsem se, jestli se to dá koupit i u nás, sice dá, ale zas úplně levná hračka to není, firma ATC ho prodává za necelý tři tisíce korun.

A tady je jedna fotka, co se mi podařila vyfotit digitálem přiloženým k okuláru dalekohledu - to jsem ani nečekal, že to tak pěkně vyjde.

Bohužel v Čechách bylo prý pěkně škaredě a nic vidět nebylo, ale nevěšte hlavu, za chvíli je tu zatmění další, 29. března příštího roku. Kdybyste si ho chtěli vychutnat jako zatmění úplné, tak si na tu dobu naplánujte cestu třeba do Turecka, anebo do oblastí Atlantskho oceánu, střední Afriky či Asie až po Bajkal.

Další fotky ze zatmění najdete tady.

Jak se dělá sbírka věcí na uprchlíky

Dnes jsem byl nakoupit v místním supermarketu (něco jako Delvita u nás) a už když jsem tam přicházel, tak jsem si všiml jakýchsi záchranářů postávajících před supermarketem. No a když jsem vlezl dovnitř, tak tam byli další a každý z nich měl před sebou několik vozíků plných jídla.

Když jsem vcházel kolem pokladem vovnitř k regálům, tak mi ještě jedna paní, už jsem si všiml, že jsou všichni od francouzského Červeného kříže, vrazila do ruky leták se seznamem věcí a snažila se mi vysvětlit, o co jim tady jde.
Sice jsem jí skoro vůbec nerozumněl, ale pochopil jsem, že je to jejich tradiční sbírka pro uprchlíky nebo koho a že pokud můžu, mám něco z toho seznamu koupit. No a když jsem pak zaplatil a odjel od pokladny, tak si mě hned odchytl někdo další a vzal si ode mě, co jsem pro ně koupil.
Jednoduchý, efektivní, prospěšný, skoro každej, kdo přijde do obchodu nakoupit, tak něco koupí i pro ně - myslím, že u nás by to bylo taky použitelný.

Takovej areál univerzity bych taky chtěl mít ...

Areál univerzity v Orsay, kde je umístěna fakulta věd (Faculté des Scienses), je pěkně rozlehlej. Je to areál odhadem 2km x 3km velkej a kromě hromady budov (docela škaredých, takový škatule, až na pár výjimek jako je zámeček nebo mlýn), je tu i docela pěknej kousek přírody - parky, cesty, lesíky, malá říčka.

Záměr strávit víkend doděláním těch nejaktuálnějších věcích, co jsou zrovna potřeba, vzala za své, protože mi zase nefungoval internet a do laboratoře jsem taky nemohl dostat, takže jsem s foťákem vyrazil na malý průzkum okolí. Mým cílem byla oblast v mapce označená jako "Parc club" - čekal jsem nějaký pěkný místo s nějakou volnou plochou, jezírkem a případně něčím dalším, kde studenti tráví volný čas.



Jo, tohle bylo taky zajímavý - zřejmě dopravní značení pro kanoisty, aby se trefili pod most :) Akorat trochu nedořešili to, že značka je ve směru proudu řeky až za mostem ...




Nakonec jsem tam úspěšně dorazil, přede mnou stará velká deska označující začátek areálu a vedle ní dvě velké cedule se seznamem komerčních firem, které tu sídlí. Hmm, tak žádný pěkný kousek přírody, jak jsem čekal :(, ale komerční areál firem, které uzce spolupracují s univerzitou. Na druhou stranu musím říct, že něco takovýho u nás pořád docela chybí - úzká spolupráce firem a univerzity může přinést obou stranám jenom spoustu výhod a přitom to v ČR není vůbec běžná věc (až na nějaké výjimky, třeba na VUT jsou na tom mnohem líp).

Podařilo se mi taky pěkně zmoknout, ale to se na podzim stane, však on takovej svěží deštík s hřmícím ozvučením je taky někdy příjemnej....



Po téhle cestě jsem vyrazil v domění, že zkrátka někam povede - a najednou, z ničeho nic, cesta končí malým valem a řadou malých stromků, ani ty lampy už dál nepokračují. To jsou teda věci ...