PF 2006

Ray

Dlouhé zimní večery a samota na kolejovém pokoji, to nemůže dopadnout jinak, že se podívám pro rozptýlení od práce na nějaký pěkný film.

Tentokrát to byl Ray - životopisný film slavného jazzového muzikanta. Předtím jsem o něm vůbec nic nevěděl, jen, že byl slepý, a že hrál dobrej jazz. A teď ? Vím dost dobře, kdo to byl, jakou hudbu dělal, co všechno zažil, a krom toho jsem si užil dvě a půl hodiny slušné zábavy, Jamie Foxx podal fakt slušnej hereckej výkon! Pokud máte rádi dobrou hudbu, rozhodně doporučuji!

Skořápkáři

Odjakživa mě fascinovaly všechny možný hazardní hry, sázení na všechne, na co se vsadit dá, ruleta a kasina, obchodování s akciema či měnama a podobný věci, u kterých člověk může velmi rychle vydělat hodně pěněz (ale mnohem pravděpodobněj o velkou hromadu peněz přijde).

No a když jsem byl teď v sobotu na trzích poblíž Porte de Clignancourt, postupně jsem tam potkal tři skořápkáře. Oni to vlastně nejsou klasičtí skořápkáři, neb nemaj kuličku pod skořápkama, ale maj tři černý kolečka a na jednom z nich je zespodu velká bílá tečka. No a skořápkář ty kolečka všelijak různě zamíchá, prohází, sem tam ukáže, kde bílá je a pak nechá někoho ukázat, kde si myslí, že je. Prvně mu teda ten dotyčný musí dát vklad (50€), a pak teprve může ukázat. Pokud se trefí, dostane od skořápkáře nazpátek ještě 50€ navíc, pokud ne, má smůlu.

Nejzajímavější na tom všem ale je ten byznys kolem a jak to maj promakaný. Člověk se na chvíli zastaví, kouká, a nestačí se divit. 50 eurový bankovy lítaj sem a tam ukrutně rychle. A ten pán vedle, co to teď zkusil, právě vyhrál fakt 50€. A ještě jednou. A navíc velice často je úplně jasný, kde tečka je, je to hezky vidět, stačilo by jen vytáhnout peníze a ukázat a bylo by. No, teď to zkusil zas pro změnu nově příchozí člověk, a tomu štěstí nepřálo. A teď zas někdo vyhrál. Vždyť to nemůže být tak složitý, safryš, to uhodnout. Ještě je to tolik pěněz, 50€ fakt riskovat nehodlám, jinak bych se nechal asi taky zlákat a hned bych to zkusil. Tož tak vypadají první pocity, hodně dobrý divadlo, který člověka rychle a přesvědčivě vtáhne do hry.

Ale pak se člověk kouká ještě chvíli, a už vidí to pozadí, jak to funguje. Nově příchozí člověk si byl jistej, kde tečka je, protože ji fakt viděl, tak vytáhl peněženku a peníze, jenže než ji stačil vytáhnou, skořápkář bleskově otočit celou podložku s tečkama o 180 stupňů, bílá tečka se ocitla na druhé straně a pán, co si byl fakt jistej, se díky tomu netrefil. Pravidlo číslo jedna: když si je člověk jistej, kde tečka je, nesmí z ní během vytahování peněz spustit oči!

Anebo, zatímco co skořápkář vybírá peníze, jinej člověk stačil nenápadně nakouknout pod krajní "skořápku" a kývá hlavou, že tam jako je a hned na ni vsází 50€. Samozřejmě jinej hráč si toho všimne taky a když vidí, jak pokyvuje hlavou a vsází na skořápku, tož na něj spolehne a vsadí taky. Jenže ouha - nebyla tam! Pravidlo číslo dvě: kromě skořápkáře je tam vždy aspoň jeden hráč - komplic, kterej vyhrává a pak zase prohrává spoustu peněz, a jakože radí ostatním. Nejprv odhalit komplice!

Taky často platí, že skořápkář nechá nově příchozího nejprv něco málo vyhrát, hezky ho navnadí, a pak pořádně oškube. A chudák člověk se nestačí divit, jak rychle o peníze vlastně přišel. Dost mě taky zajímalo, jestli skořápkář dokáže "zfalšovat" umístění bílé tečky, ať už nějakou nenápadnou výměnou za kolečko, co má v ruce, anebo nějakým zamaskováním. Ale ať jsem na to koukal, jak jsem koukal, ničeho takovýho jsem si nevšiml ... Kdo ví...

Pravidlo číslo tři: pokud se fakt necháte zlákat do hry (nedoporučuju, přijdete o peníze :)), nejprv několik kol sledujte, jak to jde, a v duchu si tipujte, kde skořápka je - za chvíli budete správně schopni odhadnout cca 3 z 5 her, rozhodně dřív se do toho nepouštějte. A odhalte jeho komplice, pak hře budete rozumnět hned lépe.

Když jsem pak odcházel, tak jsem potkal ještě jednoho skořápkáře, kterej hrál s dvaceti eurovkama - to už bylo rozumnější, než 50€, ale i tak je to pro českýho studenta hafo hafo peněz. Tak padesátikorunu bych riskl, ale padesátieurovku - ani náhodou. Kdo ví, třeba se tak něco málo vydělat dá, u každýho skořápkáře nejprv chvíli sledovat, odhalit komplice, a pak si jednou až dvakrát vsadit a hned nato zmizet, to by teoreticky mohlo fungovat. No, jenže 50€ nebo 20€ je pro mě pořád příliš velkej risk, možná až budu bohatší a budu vidělávat velký peníze, tak si někdy zkusím zahrát, teď ale rozhodně ne :)

Nezvratný důkaz klimatických změn

Ovládání počítače myslí?

Tak jsem dnes začal pracovat na nových datech, který se tentokrát týkají rozpoznávání EEG impulsů z mozku a jejich použití pro ovládání počítače (BCI - Brain Computer Interface). Jak jsem se tak do toho pustil, tak zjišťuju, že je to už dost pokročilá oblast a její nasazení v praxi není rozhodně daleko. Další z oblastí, která se pomalu, ale jistě, stává realitou, a přitom si velice dobře pomatuju dobu, kdy to bylo ještě úplný sci-fi.

Jo, pokrok jde fakt rychle dopředu. No, možná ne úplně tak rychle, přece jenom, už nejsem nejmladší a od té doby, kdy to byla nereálná věc, asi už uteklo hodně let :)

L.A. přísně tajné - povedená detektivka

Po delší době jsem si zase našel chvilku na to, abych mrkl na nějakej zajímavej filmík, a tentokrát padla volba na L.A. přísně tajné (L.A. Confidental) - pěkně natočené krimi v retro stylu 60. let minulého století, s pořádně komplikovanou zápletkou (snad celou první půlku filmu se mi pletl Kevin Spacey a Russel Crowe :)) a dost přesvědčivýma výkonama herců. Rozhodně doporučuju ke shlédnutí!

Trhy na Porte de Clignancourt

O dost zajímavým trhu, hlavně s ovocem a zeleninou, v Barbesu jsem psal už dřív tady, tuto sobotu jsem se pro změnu vypravil mrknout na trhy úplně se vším možným za konečnou metra číslo 4 - Porte de Clignacourt.


Nejprv to vypadá, že kromě spousty lidí je to jen takový malý vietnamský tržiště, trošku smíšený s africkýma věcma (dřevený vyřezaný sošky, vodní dýmky apod.), ale člověk se nesmí nechat zmást a musí projít ještě pod mostem asi o dalších 200m dál, a tam teprve začíná rozsáhlej areál tržišť.




Po obvodu jakési "tržištní" budovy spousta stánku, davy lidí, černoši, araby, turisti, skořápkáři. Venitř se sortiment mění na obrazy, antikvariáty, galerie, nábytek, starý knihy a časopisy, starý věci, takový trošku serióznější to je... A když se projde skrz a pokračujete dál, tak venku na ulicích lidí vystavují koberce, nábytek, šošky, starý haraburdí, zkrátka úplně všechno...


Je to takovej trošku mix mezi např. trhy v Marakéši a vetešnictvím na ulicích v Amstrdamu. Každopádně zajímavej zážitek.

Řádil nám tu zloděj

Když jsem přišel v pondělí do laboratoře, koukám, že u dveří uzavírající jedno křídlo budovy je rozbitý sklo (takový to tvrzený napůl nerozbitný sklo – uprostřed díra akorát na protáhnutí ruky a zbytek skla paprskovitě popraskanej a prohnutej směrem dovnitř) – jakmile zloděj mohl prostrčit ruku, stačilo mu vevnitře zmáčknout tlačítko a pancéřové dveře se otevřeli, aniž potřeboval magnetickou kartu pro vstup do dané části budovy.

Podobně to dopadlo i u jedné kanceláře uvnitř té části budovy – rozbité sklo, čímž pádem si zloděj mohl zevnitř ručně otevřít kódový zámek bez znalosti kódu a ukradený počítač.

Zbývá otázka, jak se dostal dovnitř budovy – u hlavních vchodových dveří je třeba znát také kód pro vstup – ale to asi nebyl problém nějak odněkud zjistit, protože vchodové dveře rozbité nebyly. A pak taky, jak se dostal s autem, ve kterém měl lup, ven z areálu univerzity, neb v noci je celý areál uzavřen a ven se dá vyjet jen jedním místem přes vrátnici.

No co, stane se, zloději jsou všude. Jenže jak to tak vypadá, tak v pondělí to byla jen taková zkouška, a dnes v noci teprva začala samotná akce. Když jsem totiž ráno přišel – rozbité dvoje vchodové dveře do koridorů, každé sklo u jednotlivých kanceláří v obou částech budovy a všechny počítače fuč. Na to museli mít minimálně dodávku. Já jsem měl to štěstí, že sedím ve třetím koridoru, který zatím zůstal nedotčen. Zatím, uvidíme zítra ...

Sluchátka Sennheiser MX 450: ideální kompromis mezi cenou a kvalitou

Díky tomu, že tady v Orsay docela často chodím někam pěšky a je to víc než pět minut cesty a navíc je tu krásně klid, pěkně si užívám možnost poslouchat hudbu. Když jsem v Brně, tak rozhodně tolik hudby neposlouchám - při cestě do školy nebo někam jinam je na ulici šílený hluk a člověk by musel mít přehrávač fakt hodně nahlas, aby něco slyšel, a abych si jen tak doma pustil věž a poslouchal hudbu (a nedělal u toho nic jiného), to jaksi nestíhám :(

No a protože jsem měl pocit, že hudba nezní úplně tak, jak by měla, udělal jsem si asi před 14 dny radost a koupil jsem si nová sluchátka. Nechtěl jsem do nich investovat majlant (což např. nejlepší Koss Porta Pro stojí - přes dva tisíce je fakt příliš) a raděj jsem upřednostňoval špunty do uší, aby byly co nejskladnější. Po pročtení několik recenzí a diskusí s kamarády z toho vypadl jasný favorit - Sennheisser MX 450, cena kolem 350Kč. Podařilo se mi je i dokonce objevit v místním Carrefouru, tak jsem si je hnedle koupil :)

A jak hrajou? Po čtrnácti dnech musím říct, že opravdu moc pěkně. Rozhodně líp, než základní špunty od iRiveru, dodávané s přehrávačem, obzvlášť u nějaké klasiky anebo jazzíku je rozdíl dost poznat - vyváženější zvuk, jasnější výšky.

Škoda jen, že nemají různě dlouhé kabely k pravýmu a levýmu sluchátku - je to mnohem praktičtější. Zajímavá je i krabička na srolování sluchátek - pokud byste se o ně chtěli pořádně starat, asi je to dobrá věc, ale pro mě je to moc složitý - pokaždý odpojit sluchátka, zamotat je do krabičky a schovat, anebo naopak, to je příliš moc činnosti navíc.

Za chvíli vyrážím na druhej konec univerzity, tak už si těším, jak si po cestě pěkně poslechnu kus posledního alba U2 :)

Go, London, Go!

Minulej víkend jsem si udělal takový malý prádzniny a ještě s dalšíma třema studentama Erasmu jsme společně vyrazili na čtyři dny do Londýna. Byla pořádná zima, ale stálo to za to! Pár postřehů z celé cesty najdete tady.

Million Dollar Baby

Musím uznat, že Clint Eastwood, i přesto, že je mu teď už nějakých pětasedmdesát let, pořád dokáže natočit opravdu dobrej film. Million Dollar Baby je příběh trošku ve stylu starýho Rockyho - boxerské prostředí, snaha být nejlepší, trénink, boj... Ale je tu i něco víc, odhodlání, vzdor, úspěch, respekt, bolest, zklamání, porozumění. Oskara získal rozhodně zaslouženě, a herecký výkon hlavního trojúhelníku Clint Eastwood, Hillary Swank a Morgan Freeman rozhodně stojí za podívání.