Projekt je hotovej,hurá domů!

Včera v noci jsme konečně definitivně dokončili můj projekt, takže teď
už jen sbalit kufry, a zítra - zpátky do rodné vlasti!

Studium ve Francii aneb Jak přežít v Orsay

Můj pobyt tady ve Francii se blíží ke konci, za chvíli mě tu vystřídá jiný studentík z naší fakulty, tak jsem dal aspoň trochu do kupy moje zkušenosti a poznatky, aby to ti po mě měli lehčí... Snad to někomu k něčemu bude :) Text najdete tady.

SkypeOut aneb jak volat levně po celým světě

Skype dnes má už skoro každý, zavolat si s kýmkoliv přes internet zadara, to je věc, která se často může hodit. Asi před třemi měsíci jsem se rozhodl vyzkoušet SkypeOut - možnost volat přes Skype na pevnou linku kamkoliv po světě, a to za velmi slušné ceny.

Samotné zařízení je celkem jednoduchý - musíte si vložit na SkypeOut účet základní kredit 10€ - buď pomocí kreditní karty přes internet, anebo složiteji např. bankovním převodem na účet Moneybrookers.com a od tam je převést ke Skype. No a jakmile máte peníze na účtu, tak už můžete vesele volat, kam se vám zlíbí.

A cena? Pevná linka do skoro všech moderních zemí celýho světa stojí míň než korunu/min. - ČR 0,78Kč; Francie 0,58Kč; USA 0,58Kč atd. Volání na mobil je už o poznání dražší, kolem 5Kč za minutu. Přehled všech cen najdete tady.

A kvalita/spolehlivost? Subjektivně mi přijde, že to šumí trochu víc, než normálně, ale nijak zvlášť, aby to vadilo. Dřív se mi párkrát stalo, že mě druhá strana slyšela trochu trhaně, ale v poslední době už vůbec. Takže úplně v pohodě.

Moje zhodnocení - fakt super věc. Pokud jste připojeni k internetu, můžete volat kamkoliv po světě velice levně. Já jsem to teď, když jsem ve Francii, využil už hodněkrát - jednak volání po Francii, ale pak taky telefony do ČR nebo na Slovensko, úplně bez problémů a skoro zadara. Volat přes klasickej telefon za těžký peníze - to ani náhodou!

Dan Osman a podobní šílenci

"Dávám přednost krátké a intenzivní existenci před dlouhým a nudným životem. Sólové lezení je pro mě životní filozofií a ne sportem. Miluji dobrodružství a nejistotu. Při lezení bez jištění nikdy neexistuje absolutní jistota. To mě fascinuje, to mě žene ke stále extrémějším výkonům. Nejsem sebevrah, ale v určitém slova smyslu jsem hráč. Hraji si se životem . A se smrtí."

Alain Robert

Když jsem kdysi dávno poprvé viděl v Montaně nebo nějakým podobným lezeckým časopise fotky sólo-lezců, zdolávajících bez lana či jakýhokoliv jinýho zajištění obtížné desítky či stovky metrů vysoké stěny, vůbec jsem to nechápal. Šílenci, blázni. Šel mi z toho strach po zádech a zároveň mě to fascinovalo. Tak obrovské výšky, to se holt musí dřív nebo pozděj zabít, úplná šílenost. Tak zhruba něco takovýho se mi pokaždý honilo hlavou a víc jsem o tom nepřemýšlel, ani se o to nijak víc nezajímal.

Před nějakou dobou mi od Pavlíka přišlo jedno zajímavý video - Dan Osman, který leze na rychlost bez lana jakousi skálu. Uf, zase jsem nechápal. Úplně mi z toho šel mráz po zádech. Fascinace tím, jak si někdo může takhle krutě pohrávat se svým životem, tězce hazardovat, hrát ruskou ruletu při lezení po skále.

No a jaksi mě to začalo zajímat víc, jednak samotný Dan Osman - kdo to je (nebo byl), co všechno dělal atd., a pak taky sólový lezení obecně. Tož tady je pár mých postřehů - názorů - odkazů na zajímavé stránky.

Abyste si udělali přibližnej obrázek o tom, co všechno Dan Osman dělal, mrkněte se na tohle video (AVI, 66MB, 10min), nejlíp i se zvukem. Je to takovej sestřih jeho šílených aktivit - hlavně sólový lezení a skoky na laně (což se mu taky stalo osudným). A celej jeho životní příběh je moc pěkně popsanej tady.

Dan Osman mě přivedl k tomu, abych si přečetl docela dost diskusí o sólo-lezení, nejznámějších lezcích, nebezepčích, která na vás při tom číhají a naopak co to přináší. A taky, abych se zkusil trochu víc zamyslet nad tím, co to všechno obnáší provozovat nějakej takovej sport a jestli jsou to opravdu úplní šílenci, nebo ne.

Ale o tom zas někdy jindy :)

Nasa TV - startujeme k Plutu!

NASA odjakživa bojuje o každý dolar a peněz má čím dál, tím míň. Co jim může pomoct, je jednoznačně podpora veřejnosti, a jak jinak ji získat, než jim to, co dělají, co nejvíc přiblížit a zaujmout.

Super věc mi přijde právě Nasa TV, která už nějakou dobu vysílá přímé přenosy z různých kosmonautických událostí... Před pár dny to byl návrat pouzdra sondy Stardust z nasbíraným vesmírným prachem, dnes večer (pokud vyjde počasí), tak pro změnu start sondy New Horizons k Plutu.

Moc pěkná podívaná, pokud budete náhodou večer u netu, tak se mrkněte, mají to moc zajímavě udělaný.

PS: Tak jsem si vzpomněl, že jsem vlastně kdysi kdesi na webu vyplnil jakejsi formulář a teďka ta sonda nese CD, na kterým je kromě dalších několik set tisíc i moje jméno, někam daleko, k Plutu a pak dál, mimo Sluneční soustavu :)

Nové nekomerční rádio - Rádio Wave!

V poslední době už vůbec nemám chuť poslouchat česká rádia typu Kiss Hády, Impuls, Krokodýl apod., neb člověka každou chvíli otravuje nějaká reklama. Český rozhlas je na tom výrazně líp, pokud se chci dozvědět něco novýho a zajímavýho, pustím si Radiožurnál nebo ČRo Brno, ale pokud chci poslouchat hlavně hudbu, tak mám smůlu.

Docela nadějné je Rádio Student (107FM), kde hrajou docela zajímavý věci, sem tam je tam i zajímavej host a ani s reklamou to není tak hrozný. Novinkou je ale Rádio Wave (ČRo 4), kterou tento pátek spustil Český rozhlas, a který je právě zaměřený na hudbu pro mladý a tváří se dost nekonvenčně. Reklamy tam ani podle zákona být nemůže, a začali hrát fakt docela dobře, tak snad jim to vydrží! Naladit se daj bohužel pouze v Praze a Středních Čechách, ale přes internet kdekoliv, tak pokud máte chuť, zkuste, jestli se nebude jejich vysílání líbit i vám.

Všech deset zas pohromadě!

Hurá hurá, od dnešního rána už mám zas všech 10 pohromadě, řeknu vám, rozdíl mít jen osm nebo všech deset, je dost znát!

Pařížská Socha Svobody

Těsně před Vánoci, než jsem frčel na Vánoce a Silvestra domů, jsem stihl ještě jeden malej výlet do Paříže. Kromě nákupu dárků (který dopadl naprostým fiaskem - začínám být pomalu, ale jistě, na nákupy skoro všeho druhu snad alegrickej) jsem se svezl jednou z pařížských šalin - pěkný moderní vozy, navíc hezká vyhlídková jízda od La Defense až na jih Paříže - a zamířil k místní Soše svobody.

Kde se tam vlastně vzala? Originální Socha Svobody, která stojí v New Yourku, je dar francouzů Americe, který připomíná pomoc Francie američanům při boji za nezávislost. A tahle zmenšená kopie, která stojí v Paříži uprostřed Seiny kousek od Eiffelovky, je toho připomínkou.



Pohled na Eiffelovku v celé své kráse jsem si samozřejmě taky nenechal ujít, a pak už jsem frčel nazpátek na kolej. Dobrá náhoda byla, když jsem nastoupil do jednoho metra, kterým jsem chtěl popojet o pár stanic a přestoupit na R.E.R., a jak jsem nastoupil, tak přímo proti mě v tom stejným vagóně stál jeden můj soused z koleje. Holt, to člověka potěší, v Paříži několik miliónů lidí a člověk má stejně šanci někoho potkat :)

V zajetí Harryho Pottera

Zhruba po dvou letech jsem se dostal k tomu, abych si přečetl 4. díl Harryho Pottera (H.P. a Ohnivý pohár). Sice se mi do toho nijak zvlášt moc nechtělo, tušil jsem, že jak ho otevřu, tak od něj na nějakou dobu nedokážu odtrhnout oči, ale přece jen, jak se našla chvilka času, tak jsem se do něžj pustil.

A taky že jo, poslední tři dny byly dost nabitý, v každé volné chvíli jsem měl knížku v ruce a vždy jsem se přenesl aspoň na pár minut do Bradavické školy za studenty čar a kouzel. Není to špatný, se někdy odpoutat od reálnýho světa a aspoň ve své mysli a fantazii prožít neskutečná dobrodružství :)

No nic, alou zpátky do práce, než se mi podaří od někoho sehnat další díl :)

Kouzlo česneku

Někteří ho nemůžou ani vidět, někteří se bez něj zase neobejdou. Jedni tvrdí, jak je česnek nezdravá a téměř toxická věc, která v těle zničí vše, na co přijde, a druzí jej zas chválí pro jeho léčivé účinky.

Když tak přemýšlím, kam patřím já, tak určitě do té druhé skupiny, česnek a cibule, to je prostě základ. A vždycky mám radost, když se potkám s někým, kdo má na česnek stejný názor. Třeba moji bratři, občas, když máme doma nějaký jídlo, a dostane se k tomu některej z nich, tak se to skoro nedá jíst. Anebo Bajo - jeho puťáková zásada - ke každýmu jídlu ještě stroužek česneku na přikusování - ta se mi taky líbila. Anebo teď, když jsem jel z Francie přes spolujízdu s jedním chlápkem, co nás vezl, a ještě jedním studentem - francouzem.

Když jsme asi v půlce cesty zastavili někde v Německu u potravin a nakupovali něco málo k snědku, pan řidič se nadšeně vrhl po košíčku pěkně fialově zbarvenýho česneku, aspoň to tak vypadalo, nebyli jsme si úplně jistí, jestli to česnek opravdu je, ale bylo to tak cítit, tak proč to nezkusit. Když jsme pak došli k autu, hned košíček nadšeně rozbaloval, a házel nám každýmu taky jednu malou paličku, ať si taky dáme. Já jsem si řekl, proč ne, francouzskej kluk na to koukal trochu vyjeveně, ale když viděl, jak se do toho řidič s chutí zakusuje, pustil se do toho taky.

Zajímavý bylo, že to nebyl česnek, ale nějakej kříženec mezi česnekem a cibulí - z venku to vypadalo jako česnek, ale úplně kulatej, bez takových těch záhybů u každýho stroužku, a když se to oloupalo, tak to byl prostě jeden velkej kus - vlastně spíš taková cibule, ale chutnající jako česnek :)

A jak to nakonec dopadlo? Pan řidič začal v půlce chroustání poskakovat po parkovišti, jaká je to síla, že to asi trošku s tou dávkou přehnal a že jeho žaludek není jak za mlada, chudák francouz jenom koulel očima a já měl taky co dělat, bylo to fakt peklo! A kolem procházející Němci jen kroutili hlavama, co to tady mají za blázny.

Ať žije česnek!

Co je deprese?

"Občas na mě padne taková ta nanicovatá nálada, kdy se člověku vůbec nic nechce, ani chodit ani sedět, ani spát pořádně nemůže, však to znáte, hlavu má od polštáře bolestivě otlačenou z obou stran a uši zarudlé, ani jíst ho nebaví a pivo mu nechutná, ba ani samotný život jako celek jako by ho nijak zvlášť netěšil.

Mívám to tak jednou měsíčně. Ale nevěděl jsem, že se právě tomu říká deprese."

Jiří Dědeček
celý fejeton