taková naše malá kronika každodenního života, věcí hezkých i nehezkých,
co nás potkávaj, a toho, co nás baví a zajímá ...

Středa, červen 28, 2006

A jde se do finiše!

A je to tu, zítra se rozhodne, co se mnou bude příštího půl roku. Ne že bych se státnic nějak bál, už jsem si za ty léta různých termínů a zkoušek na takový věci zvykl, ale stejně: už abych to měl za sebou! Zítra ve 14 hodin bude jasno - ať státnice dopadnou jakkoliv, konečně mi začnou prázdniny se vším všudy, vtříc novým zážitkům a dobrodružstvím!


Vlastně je to taky taková pořádná motivace, aby se člověk aspoň trochu učil - představa naší dobrodružné plavby na voru po Moravě, potom s Léňou hurá na Slovensko na kurz paraglidingu, pak pro změnu do dalekých východních krajů, směr divoký Kurdistán, pak možná návštěva italských kamarádů, tradičně koncem prázdnin ČLK Rozrazil, rozloučení se s mojí drahou mířící na podzim do chladného Finska a v září, pokud všechno klapne, tak i expedice do Irska ...

Jo, plány jsou to velkolepé a člověk se nemůže dočkat... Už jen přežít těch pár hodin (právě teď cca 18 a půl hodiny) do státnic a pak, kdo ví!

Pořádně si taky užijte prázdniny, ať to stojí zato a ať vám všechno vyjde - těším se na vaše fotky, vyprávění a zážitky, já se s váma snad taky o nějaký podělím ;)

Úterý, červen 27, 2006

Fascinace večerním světlem

Včera večer kolem deváte, když jsme byli na návštěvě na osmecu, tak si kdosi všiml, že venku je dost zajímavý světlo. Slunko už bylo za obzorem, ale od odrážejícího se světla od mraků byla úplně úžasně osvětlená celá zahrada i okolní domy, úplně žlutě. Nějakou dobu to trvalo, až se postupně barva světla začala měnit do oranžova - červena - a pak už byla skoro tma. Navíc druhým směrem od domu byly vidět docela zajímavý mráčky.

Člověk se nestačí divit, jak ho ta příroda dokáže překvapit i během úplně normálního dne uprostřed města.

Pár fotek a postřehů od dalších lidí k tomuhle úkazu:
http://ian.cz/detart_fr.php?id=1828

Pátek, červen 23, 2006

Akce Amstrdam 2005

Loni na konci dubna jsme se rozhodli udělat si krátký prázdniny a vyrazili jsme ve čtyřech mrknout se na pár dní do Amstrdamu. Původní myšlenka byla podniknout nějakou "velkou" akci v našem Cukuletu, ale nakonec jsme to trošku přehodnotili - jednak nemohl PT a druhak jsme vsadili přece jen na osvědčený Punto - obětovali jsme dobrodružnou cestu za jistější výsledek :)

Vyrazili jsme v úterý 26.dubna navečer ve složení já, Léňa, Vašek a Pavel Janeček. Nacpali jsme Punto až po vrch vším možným, hlavně jídlem a už se frčelo, směrem na západ. V plánu bylo jet celou noc - byli jsme přece jenom v autě tři řidiči - a ráno rovnou dojet do Amstrdamu.

středa (fotky)
Ráno kolem šesté přijíždíme bez větších problémů do Amstrdamu - počasí nám moc nepřeje, je docela hnusně, zataženo, mrholí, ale to nás nemůže odradit. Parkujeme kdesi mezi centrem a jakýmsi přístavem, auto nacpaný věcma až po okraj - trochu jsme měli strach, jestli tam věci budou, až se vrátíme, ale naštěstí to dobře dopadlo.

Během dne se počasí trošku umoudřuje, i když zima je pořádná. Ve městě se nestačíme divit, jak se všude uklízí, umývá a čistí cokoliv, co je vidět - zjišťujem, že za pár dni se budou slavit narozky královny a že to teda musí být všechno pořádně nachystaný. Taky se nám moc líbí tulipány a další hromady kytek všude v ulicích. Specifická architektura uzoučkých domků a kanálů - tzv. grachtů s hausboty na nich - fakt úžasný.




Postupně si projdeme to hlavní z celýho centra a odpoledne se celí uťapaní a zmožení vracíme k autíčku. Přespávání jsme si domluvili asi 30km od Amstru na jedné skautstké základně (Scoutcentrum Buitenzorg, Amsterdamsestraatweg 51, 3744MA, Baarn, buitenzorg@scouting.nl, www.buitenzorg.scouting.nl). Za docela nízkej poplatek (cca 100Kč/noc) nám byl zapůjčen pekáč, kbelík a sekera a vozík, na kterej jsme naložili věci a v docela velkým lesnatým areálu jsme si samotní postavili stan. Pekáč se musel postavit na betonovej podstavec a pouze v něm rozdělávat oheň -
taková bezpečnost po holandsku :) Zároveň jsme měli k dispozici dřevo na oheň, záchody a sprchy k dispozici a byl tam
úplně klid, takže docela paráda.




čtvrtek (fotky)
Ve čtvrtek jsme se rozhodli vyrazit do dalších koutů Holandska - dálnice jsou tu zadara, Holandsko je docela malinkatý, tak jsme neváhali a vyrazili na severozápad směrem k moři - Bergen a pláže s majákem v Egmond Aan Zee. Moře bylo ještě pěkně studený, ale Vakiš neodolal. A příjemná chůze bosky po pláži, ta taky stála zato.




Naprosto úžasný byly taky obrovský rozlehlý tulipánový pole - prostě ukrutná záplava všech možných barev, docela masakr. Zároveň nám taky docela vrtalo hlavou, proč na některých tulipánových polích jezdí stroje, který jenom "seseknou" vršky tulipánů, jen jejich květy. K čemu jim to je? Jako kytku to už neprodají. Nakonec jsme vymysleli, že z toho dělají určitě parfémy :)


Navečer jsme zavítali ještě do Haagu - krásný historický město, nás ale stejně nejvíc zaujaly kolotoče.


pátek (fotky)
Naším cílem pro tento den byl pro změnu severovýchod Holandska. Na mapě nás fascinoval asi 30km dlouhý most vedoucí z Lelystadu do Enkhuizenu. A byl fakt dost zajímavej - prostě takovej násep v moři - vpravo moře, vlevo moře, nikde není nic vidět, jen silnice před vámi a za vámi.


Následovala prohlídka Enkhuizenu a pak dalšího přímořskýho městečkaMedembliku se starými zámky a hrady. Tam nás docela dostal jeden malej hrádeček. Viděli jsme ho pěkně v dáli, asi tak 600m od nás, tak jsme k němu vyrazili, jdeme a jdeme, už jsme skoro u něj, když tu najednou, z ničeho nic, se objevil před námi asi 10m široký kanál! Nezbývalo, než to otočit, vrátit se celou cestu zpět a zkusit to obejít úplně kolem. Naštěstí jsme byli úspěšní. Na hrádku byla zajímavá hlavně jeho velikost - zhruba tak velkej, jak nějaká větší chalupa - prostě domeček v podobě hradu, ale s pořádnou minulostí a historií za ním - fakt to hrad dřív byl.





sobota 30.dubna (fotky)
Sobota byla ve znamení oslav, ve znamení jedné megapárty v ulicích Amstrdamu na počest narozenin královny. Sice královna 30. dubna narozeniny vůbec nemá, ale to vůbec nikomu nevadí, všichni přijeli do Amstru oslavit její veličenstvo. Město, které má cca půl miliónu obyvatel, praskalo ten den ve švech, neb sem přijely další dva milióny lidí slavit. Všude oranžová - národní barva. Oranžový obleky, oblečení, klobouky, kšiltovky, fáborky, mávátka, ... Narvaný ulice, hudba ze všech koutů, na všech kanálech spousty lodí a člunů oblečených do oranžova se slavícíma lidma...

Prostě takovouhle megaakci jsem v životě ještě neviděl. Co víc, megaoslavu na počest královny, na počest Holandska. To si vůbec u nás nedokážu představit - u nás je možný něco takovýho ve velmi slabým odvaru v případě, že vyhrajem hokej nebo fotbal... Ale s tímhle se to prostě srovnat nedá, kdo neviděl, neuvěří, prostě 30. duben je den, kdy někdy MUSÍTE být v Amstru.


Kromě megaoslav se v ulicích koná taky takovej suprvelkej vetešák - kdo má doma cokoliv navíc za uplynulej rok, tak to vezme, ráno si najde dobrý místo na některé z hlavních ulic, rozloží to před sebe a během dne se z toho snaží prodat co nejvíc. Co do večera neprodá, nechá ležet na zemi - však vono se to rozebere. Prostě neuvěřitelný, koupit se tam dalo cokoliv a za jakoukoliv cenu, smlouvání bylo základ, Léňa má např. krásnej svestr, já s Vaškem dobrý mikiny, Pavel zas nakoupil mapy, prostě šílenství!


Po cestě z oslav, naprosto zničení, jsme se ještě zastavili na skok v Naardenu, zkontrolovat, jestli nám neukradli našeho učitele národů (Pavlík se pohoršoval nad tím, že se nikdo nestará o jeho bystu, a tak ji tam asi 5m čistil) a pak už jsme frčeli odpočívat do naší klidné rezervace.


neděle (fotky)
Náš poslední den v zemi větrných mlýnů - balíme naše saky paky, loučíme se s holandskými skauty a v poklidu vyrážíme směrem na jih. Prvním cílem jsou zámky v okolí národního parku Utrechtse Heuvelrug (oblast se táhne na východ od Utrechtu na jih od linie Utrecht-Doorn-Rhenen). Moc pěkná série zámečků v pěkné přírodě, některý v lepším stavu, některý v horším. Sem tam je ze zámečku luxusní letní sídlo bohatší rodiny, sem tam je zámeček úplně pustej. Každopádně místa to byla moc pěkná. Některé zámečky z té oblasti, které jsme pravděpodobně viděli: Langbroek, Sterkenburg, Beverweerd, Doorn...


Posledním cílem před cestou domů byly Antwerpy - starobylé městečko, kde zrovna studovala přítelkyně Helča od Lukáše Jelínka a náhodou tam byl i Lukáš. Tak jsme se s nima domluvili a nechali si to nejhezčí z Antwerp od téměř domorodé studentky ukázat. Taky moc pěkný městečko, s atmosférou, s chutí bych tam strávil víc času.


A pak už jen dlouhá cesta přes noc domů, v pondělí někdy kolem sedmé příjíždíme do rodného Brna, plni krásných zážitků a odpočatí od našeho každodenního života. Holt prázdniny si člověk musí umět udělat!

Všechny fotky z celé akce najdete tady.

Středa, červen 21, 2006

Studujte na Přírodovědecké fakultě MU :-)

Dneska se mi náhodou dostal do ruky nový propagační film Přírodovědecké fakulty, který budou dostávat všichni potenciální studenti, co se na PřF MU budou hlásit, a musím říct, že docela sranda :) Některý věci vystihuje rozhodně velice dobře a člověk se u toho minimálne pousměje.

Pokud máte čtvr hoďky času a můžete si stáhnout tenhle 200MB soubor s filmem, rozhodně doporučuju!

Čtvrtek, červen 08, 2006

Blažený psí život


 Opovažte si někdo postěžovat, že život je pes! V případě našeho psa byste byli těžce vedle :)

Úterý, červen 06, 2006

Jak přepravit skupinu na druhej břeh

Předevčírem mi od Mamky přišel docela dobrej hlavolam, nejprv jsem myslel, že to vyřešit nejde, ale asi po 20min se to nakonec povedlo :) Tak si ho můžete zkusit taky:

Čtyřčlenná hudeb. skupina má mít koncert na 2. straně řeky. Je tma a most se musí přejít s baterkou, hudebníci mají jen jednu. Most mohou přecházet max. 2 lidé současně. Každá přecházejí skupina musí mít baterku (1 nebo 2 lidé). Každý člen skupiny přechází jinou rychloistí.
Karel přejde most za 1 min, Franta 2 min., Pavel 5 min. a Alois 10 min. Baterku lze předávat jen z ruky do ruky.
Jak mají členové skupiny přejít, když koncert začíná na 17 min.

Hodně štěstí!

Sobota, červen 03, 2006

První koncert skupiny Spasitelův traktor

Už asi půl roku nacvičuje můj nejmladší bratřík ve sklepě v Židenicích s různýma kamarádma něco hudebního... Co, to se mi až do minulýho týdne nepodařilo zjistit, věděl jsem jen, že tam maj nějaký kytary a moje bicí, víc nic.

Minulou sobotu nás ale Vítek pozval na malej koncertík, kterej ještě s Edou a Ondrou připravili, tak jsem měl konečně možnost zjistit, co to je a jak se jim daří. První koncertík udělali na faře ve Vranově, v moc hezkým prostředí - nikdy jsem v areálu kláštera ve Vranově dosud nebyl.

A samotný písničky? Jo, musím říct, že nějak se začít vždycky musí a zážitek to byl rozhodně zajímavel. Pokud to dělaj kluci čiště pro radost z hudby, tak jen tak dál! Držím palce, a těším se na další koncert, ať se daří, muzikanti!

Kraťoučký nekvalitní video z našeho foťáčku je tady, pár fotek tady.