Paragliding vám dává křídla!

Zdálo se vám někdy ve snu, že jste lítali? Nebo jste si to představovali ve své fantazii, jak se vznášíte nad krajinou, všechno máte pod sebou a letíte? Dost možná, že už jste někam frčeli letadlem a ten pocit, když se letadlo najednou odlepuje od startovací dráhy a letiště mizí kdesi hluboko pod vámi, to je prostě něco jedinečnýho. Možná jste se svezli vrtulníkem, možná balónem, možná jste si dali RedBull a taky jste se vznášeli ...






Ale podle mě to pravý lítaní, to je paragliding. Minulý týden jsme se s Léňou vypravili na Slovensko na týdenní kurz a pustili jsme se do pořádné dřiny - pořád dokolečka rozmotávat křídlo, učit se ho zvednout nad hlavu, udržet ho v rovnováze, rozbíhat se s ním, snažit se dostat do vzduchu a nenechat křídlo spadnout na nějakou stranu, zvládat ho ovládat ve vzduchu, zatáčet, brzdit, klesat, přistávat na cíl.... A hlavně pořád dokolečka v šíleným vedru šlapat s padákem na zádech nazpátek do kopce ke startovačce, ve vysílačce poslouchat Iva, jak nám radí, co dělat jinak, pozorovat ostatní, jak se snaží a po půl dni být úplně vyčerpanej a zničenej...












Koho by to mohlo bavit? Dřina je dřina, ale po dřině vždycky přišla nejprv skvěle studená slovenská kofola nebo jiná limča a pak parádní koupačka v úžasně čisté vodě, ve které bylo vidět i ve dvoumetrové hloubce až na dno a kolem vás si v klidu poplavávala spousta ryb... A pak nějaká ta teorie, aerodynamika křídla, meteorologie, krizové situace, termika, stavba křídla, ... A večer třeba halušky a hlavně klid a pohoda a nakonec zasloužený spánek.









Tož tak nějak vypadal náš kurz paraglidingu. Jenže kurz, to je jen začátek. Poslední den jsme si všichni vyzkoušeli, co to je opravdovej pořádnej let - odstartovat z kopce a pod sebou mít někdy i víc než 100m a někde úplně dole les nebo pole... Kroužit sem a tam, hledat stoupáky, který člověka vynáší společně s ptáky směrem nahoru, a pak zas klesat směrem k zemi a pak zase stoupat... Jo, to je něco jinýho než v letadle, prostě člověk má jednak svůj let zcela pod kontrolou a druhak - je tak nějak mnohem víc v souladu s přírodou, a je jen na něm, jak daleko a vysoko se dostane. A nakonec měkčeji či tvrděj přistát třřeba v poli turgyně a vyrazit zpátky na kopec...

Řek bych, že většině z nás lítání rozhodně přirostlo k srdci, a jakmile to čas, finance a letový podmínky dovolí, určitě vyrazíme někam na kopec, zase se chvíli vznášet mezi ptáky ...

Pár fotek z kurzu je tady.

Plavba voru PET-RA - den sedmý, závěrečný

Ráno vyjíždíme na poslední úsek plavby - před námi soutok s Dyjí a pak už jen kousek za rakousko-slovenskýma hranicema konečná.

Dopoledne se nám podaří zahlídnout kromě spousty čápů a dalšího ptactva jednoho bobra a za chvíli jsme už u soutoku s Dyjí. Zprva přitýká o něco větší a hlavně mnohem rychleji tekoucí Dyje.

Zastavujeme ve výběžky před soutokem, fotíme se u trojhraničního kamenu (SK, AT, CZ) a nalézáme cache schovanou přímo v cípu soutoku a rychle ujíždíme díky hromadám komárů dál.

Po soutoku teče Morava opravdu rychle a tak jsme za chvíli u mostu s celnicí. Jeden celník nás kontroluje, ptá se odkud a kam a pouští nás dál. Na této celnici máme zároveň sraz s Pýdžejovým tatínkem, takže asi půl kiláku za mostem na slovenské straně kotvíme a ukrýváme vor do vzrostlých kopřiv.

Následuje malá parodie s obcházením celnice a ukrýváním před pohraničníky a následujícím nasedáním do auta a po další chvíli vracením se zpět pro zapomenutá pádla a pak už úspěšně frčíme směr ČR, domů!

Vor je dobře schován, připraven k další plavbě dál směrem na Bratislavu, takže možná my, možná někdo jiný, bude v plavbě dál někdy v blízké době pokračovat. Pokud byste měli chuť na plavbu vyrazit, není problém, dejte vědět!

Plavba voru PET-RA - den šestý

Chvíli po páté, zrovna když mi končí hlídka a na východě pomalu začíná vykukovat sluníčko, doplouváme k dalšímu jezu. Postupně se mi podaří přesvědčit oba Pavlíky, že by to mohlo jít sjet, a tak se pouštíme do prvního sjezdu splavu na naší cestě.

Přivázat všechny barely a ostatní věci, co by mohly uplavat, nasadit vesty a jedeme. Vydrží náš čtyřmetrový dřevěný vor, nezlomí se třeba vejpůl? Tyhle a další otázky se nám honily hlavou, a už jsme jeli přes hranu splavu, převýšení asi 1m, velká vlna zepředu přes palubu, pak průjezd přes pár šutrů a jez je úspěšně za námi, hurá! Bez práce, bez přenášení, no paráda :)

Jdeme ještě na chvíli spát, než bude úplný vedro, hlídku ma Týpý. Ráno si dáváme kousek před údajně posledním jezem do soutoku s Dyjí na zemi snídani a pouštíme se k němu. Tenhle jez je o poznání větší, a tak ho přenášíme, naštestí je to jen kousek, takže docela pohoda. Místí slováci nám popisujou, co dál, že prý je před námi ještě jeden (ne, my už nechceme, tohle měl být poslední!) a radí, kde nakoupit.

Následující asi 3km úsek nám trvá snad 4 hodiny - silnej protivítr, velký vlny proti nám, voda vůbec neteče, a tak nezbývá, než seskočit do vody a střídavě vor táhnout a tlačit. Takhle se dostáváme k dalšímu jezu, tentokrát prý už opravdu poslednímu, s docela dlouhým přenášením.

Vyrážíme nakoupit zásoby do slovenského Brodského, máme pocit, že jsme se vrátili o 20 let zpátky a v podvečer se opět naloďujem a jedeme vstříc poslední části před soutokem. Řeka krásně teče, na slovenské straně jsou hromady rybářských budek, docela zajímavý místa, už se skoro stmívá, když tu z dálky slyšíme jakejsi hukot. Co to jen může být?

Samozřejmě, naše nejhorší obavy se naplnili, a je to opět splav. Pozitivní je snad jen to, že asi půjde sjet, sice se pod ním uprostřed melou jakýsi velký klacky, ale to snad objedeme. A taky že jo, tentokrát nás zalívá pořádní vlna zezadu, ale přenášení jsme se vyhnuli, což je hlavní.

Za chvíli nacházíme krásnej plácek u jedné chatky, kde stavíme stan, děláme si ohníček a večeři, bojujeme s hromadou komárů a kolem půnoci uléháme na kutě.

Plavba voru PET-RA - den paty

Po ranni koupeli vyrazime vstric velmi zajimave oblasti - meandrum - prirodnimu korytu reky s vysokyma vymletyma brehama na strane jedne a nanesenyma piscinama na.strane druhe.

Je to taky prvnl. oblast, ve ktere potkavame dalsi spousty lodek - na jednom brehu cela rozralujici se rodinka, na dalsim rybari, na dalsim vyruseni milenci, atd.

Zanechavame meandry i s napisem PET-RA 2006 za sebou a mirime uz bez vody doplnit zasoby do Rohatce.

Dalsim cilem tohoto dne je.hodonin, je to poradnej kus cesty, uz po cesko-slovenskych hranicich. Sem tam mineme nejakou veslici, motorovej clun a dokonce i jeden parnik a k veceru dojizdime k hodoninskymu jezu.

Vykladame naklad, prenasime vor a mirime do mesta sehnat zasoby, coz se nedari, tak aspon na fotbal.

O pulnoci se opet nalodujeme a frcime na dalsi nocni plavbu - prave mam hlidku a dost romantika - hvezdne nebe nad hlavou, kolem zvuky nocni prirody, vedle sebe malej ohynek,.a dokonce jsem pred chvili koukal z oci do oci jedne vydre :-)

Plavba voru PET-RA - den ctvrty

Hned rano nas cekal jez i s plavebni komorou - doufali jsme, ze to dnes konecne vyjde a taky ze jo. Meli z nas docela halo, pry jsme.druhej vor, co na Morave zazili. Taky jsme zjistili, ze cervenou na semaforu ma clovek ignorovat a rovnou najet do komory.

Pak dlouha streka smer Uhersky Ostroh - fuska jako obvykle. Dali jsme si ale prvni Moravskou koupel - skvely osvezeni, na hnedou barvu vody jsme si uz zvykli.

Pomalu jsme se sinuli do Ostrohu, kdyz tu za nami prvni plavidlo, co jsme potkali - predjizdel nas hausbot. Nejakej mladej pan s mladou pani - ochotne nas vzali do vleku a uz jsme frceli, rychle a bez namahy.

Pro ne to byl zazitek, pro nas taky, plavebni komora v Ostrohu, pak kus reky do Veseli, rozlouceni se - oni pokracovali doprava po kanale a my k dalsimu jezu ve Veseli.

Tenhle byl jednoznacne nejkomfortnejsi - schody z vody, krasna pristupova cesta, schody do vody, tak kdyby to bylo vzdycky...

Ve Veseli jsme jsme meli docela problem najit hospodu, kde by varili, nastesti se zadarilo, akorat se nam nepodarilo nakoupit.jidlo na dalsi dny.

Za Veselim to chvili docela teklo, az jsme dorazili k jezu. Ten byl naopak uplne nejhorsi ze vsech - navic se do.nej z obou stran vlivaly kanaly, takze dvojity prenaseni, uf.

Za jezem se uz docela stmivalo, tak jsme zacali hledat flek na spani. Uz po tme jsme objevili v prudkym brehu nejaky svetylka - kdyz jsme je zacali zkoumat, poslali nas nekam - rybari, jak jinak :-)

Nakonec jsme se vylodili na jedne piscine v zacinajicich meandrech, v noci docela strasidelny - spadly stromy, rychlej proud, a postavili stan.

Plavba voru PET-RA - den treti

Behem dlouhe noci jsme toho moc neupluli - voda sotva tekla a tak nad ranem, kolem pul 6., jsme dorazili k prvnimu zdymadlu ve Spytihnevi, kde se od reky oddeluje dopravni kanal.

Po docela narocnym prenosu nam pustili i trochu vody z hraze, tak to aspon chvili frcelo.

Horsi to uz bylo ve Starym Meste (a Uherskym Hradisti), kde jsme skocili doplnit zasoby, mrknout na peknej stred mesta a najit geocache u synagogy.

Slunce peklo o 106,.a navecer jsme se dostali k dalsimu.zdymadlu, kde jsme zjistili, ze zrova v pondeli jsou zdymadla zavreny, takze dalsi prenos.

Pak uz jen doplneni vody v Kostelanech a kolem 9 se utaborujeme kus pred dalsim zdymadlem v moc peknym luznim lese.

Ohnicek, vyborna vecere, krasnej vecer, dlouha noc na pevne zemi a taky spousta komaru, nastesti Difusil pusobil nekompromisne :-)

Plavba voru PET-RA - den druhy

Den druhy - den D - poplave vor nebo ne?

Dopoledne jsme nejprv krome nakupu zasob postupne prepravili vsechen matros z pudy na nase vychozi stanoviste a pustili se do skladani.

Nejprv sesroubovat konstrukci a pote privazat vsechny pytle s petkama ke konstrukci - vsechno slo docela rychle a tak kolem druhe jsme pripraveni k vypluti.

Za mohutneho jasotu poloviny vsech pribuznych Pidzeje a s dvema hosty na palube - Eliskou a Aleskem - bez problemu vyplouvame smer Kromezir.

Asi po pul km se snazime vysadit Alese, ale Typimu se podarilo zapichnout bidlo do dna a tak se snazime o to rychlej zastavit, coz se nam nejprv diky rychlymu proudu nedari, nakonec uspech.

Projizdime Kromclem, kde projizdime prvni pereje, vysazujeme Elu a frcime dal na jih.

Nejrychlejsi cast dne je za nama, pak uz se jen 2-3km rychlosti plouzime vpred.

Vecer po 8. prenasime prvni jez, nakonec docela bez problemu, sbirame drevo a se setmenim rozdelavame na voru ohen a peceme spekone, mnam mnam.

Postupne mijime Otrokovice a Napajeda a noci jedeme dal a dal.

Ted je za pet min pulnoc, Pavlove za mnou chrni ve spacacich a ja drzim nocni hlidku.

Vstric svetlym zitrkum!

Plavba voru PET-RA - den prvni

Behem prvniho dne nasi akce se nam uspesne podarilo prepravit sebe i matros do Kromclu na pudu Kromanoncovy babicky a zacali jsme se stavbou.

Nejhorsi bylo napytlovat a prevazat vsechny flase,to byl boj,celkem 47 pytlu, uf. Prace se drevem byla uz o dost zajimavejsi, konstrukce voru vznikla raz-dva, stejne tak jako pristresek, ohniste a "postele".

Horsi bylo rozebrani kvuli zitrejsimu prevozu na soutok s Mostenkou, odkud vyplouvame.

Celkove tedy uspech,vse +- podle planu, zitra to bude zajimavejsi :-)

posadka voru PET-RA

Vor PET-RA (snad) tento víkend vyplouvá!

Škola úspešně za námi, prázdniny před námi, a s nimi tento týden pokus o splutí Moravy na voru postaveném z PET flašek - krycí jméno PET-RA :)

Dnes ráno vyrážíme ve složení já a dva Pavlíkové směr Kroměříž, kde chceme vor během víkendu postavit a v dalších dnech vyrazit po Moravě na jih, pokud vše půjde podle plánu, tak snad až do Bratislavy.

Během cesty se pokusím aspoň občas zaslat zprávu, jak situace vypadá, abyste měli přehled ;)

Moravě zdar, držte nám palce!