taková naše malá kronika každodenního života, věcí hezkých i nehezkých,
co nás potkávaj, a toho, co nás baví a zajímá ...

Úterý, listopad 28, 2006

Hospitalityclub = ubytování zdarma po celém světě

Rádi poznáváte nové lidi? Jste ochotni přespat u někoho úplně cizího doma na zemi ve vlastním spacáku? Jste ochotni případně sem tam někoho nechat přenocovat u sebe doma, případně mu ukázat, co je v okolí zajímavého? Pak je www.Hospitalityclub.org to pravé pro vás!

Ani nevím, jak jsem na něj narazil, možná o něm byla zmínka v nějakém čísle Computeru, možná mi o tom někdo říkal... Zkrátka, Hospitalityclub sdružuje pod svými křídly milióny dobrovolníků, kteří jsou ochotni u sebe nechat někoho přenocovat a zato mají možnost přespat u někoho jiného kdekoliv po celém světě.

Lidi zapojené do tohoto projektu najdete opravdu úplně všude - stačí zadat město, zemi nebo oblast a vyjede vám většinou dlouhý seznam profilů členů, kteří jsou ochotni poskytnout ubytování na den nebo více.

My s Léňou jsme si to prakticky vyzkoušeli teď na podzim ve Finsku. Chtěli jsme přespat v Turku, ale neměli jsme tam nikoho známého. Tak jsem zadal do prohlížeče adresu www.hospitalityclub.org, přihlásil se a dal hledat členy z města Turku. A hned jich vyjelo něco přes pětset! Tak jsem prvním deseti napsal email, jestli nemají možnost nechat nás za dva dny přespat u sebe doma a za chvíli se mi jeden člověk ozval, že to není problém.

Pak už jsme se jen domluvili na detailech a za dva dny jsme byli s Léňou večer u nich doma. Příjemně jsme si pokecali o cestování, o životě ve Finsku a nejen tam, o tom, kdo co dělá, ochutnali jejich po domácku pečenej chleba a šli na kutě. Další den jsme se rozloučili a pokračovali dál v naší cestě po Finsku.

Takže pokud se chystáte kamkoliv do zahraničí, nemáte tam žádné známé a přitom se vám nechce utrácet za hotel, jednoznačně doporučujeme!

Neděle, listopad 26, 2006

Palo pořídil Prďucha aneb Fiat 126p mezi námi!


Nebude to ani měsíc, co jsme se s Pavlíkama bavili o tom, jak jsou drahý různý starý Fiaty, jakože pořídit starou pětistovku nebo šestistovku je už dražší záležitost, neb jsou to vlastně už veterání, ale že takových Maluchů jsou pořád hromady a tak že pojízdnej ve slušným stavu se dá koupit za rozumný love, kolem pěti tisíc.

No a neutekl ani týden a Pavlík mi nadšeně sděluje, že si jednoho Malucha pořídil. Jojo, neubránil jsem se úsměvu z té naší dětinské radosti z takovýchhle typicky mužských záležitostí. No a z tohoto pátku na sobotu jsme podnikli i malej výlet, k druhými Pavlíkovi na jejich chalupu do Archlebova.

A musím říct, že je to fakt boží autíčko. Je naprosto ukrutně malinkatý, úzký i krátký, takže s ním někde zaparkovat nebo se protáhnout není vůbec problém. Pak to taky docela pěkně frčí, na to, že je to dvouválec o výkonu nějakých 18kW. My jsme v tom jeli naložení tři chlapi přes kopce ve Ždánickým lese a fakt musím říct, že to šlapalo krásně. Taky mě fascinovalo startování - ne klíčkem, ale páčkou vedle sytiče, to jsem koukal.

No nic, nezbývá než popřát Pavlíkovi i Prďuchovi mnoho šťastných kilometrů a třikrát zvolat: Fiatům zdar!

Čtvrtek, listopad 23, 2006

Finsko: Talin

Už dlouho jsme plánovali výlet do Talinu a konečně jsme se dočkali! Jelo nás 14 Čechů a jedna Estonka a jedna Italka. Cesta do Helsinek trvala nekonečně dlouho, ale nakonec jsme úspěšně dorazili k trajektu.
Ve Finsku mají takovou "trajektovou" tradici. Jelikož je alkohol na trajektu výrazně levnější, jezdí se na výlety do Talinu a Stockholmu hlavně pařit. Už v autobuse jsme koukali, že s náma jedou skoro samí důchodci, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká přímo na trajektu! Finové opravdu působili jak banda natěšených alkoholiků - hodně z nich (a často to byly ženský) měly dokonce i vozíky, aby toho alkoholu pobrali co nejvíc. Jakmile se otevřely Free Shopy, nahrnuly se do nich fakt davy lidí a zkoupili všechno, co jim přišlo pod ruku. No, přišlo mě to fakt dost drsný, co ti lidi udělají kvůli chlastu.



Do Talinu jsme dojeli nad ránem, a tak máme i pěkně noční fotky:-). Celý den nám mírně pršelo, takže fotky nejsou nic moc, ale pár jich je k nahlédnutí na http://fotky.vojtec.net/thumbnails.php?album=19. Střed města se mi moc líbil, bylo to tam takový malušenký a miloučký, konečně zase jednou starý domy a na hlavním náměstí vánoční trhy. Taky jsme si dali výbornou homemade soup a nakoupili dárečky.



A když už jsme to tam celý pěkně prolezli, tak zase hurá na na trajekt alkoholiků. Na zpáteční cestě nás moc hodný pan řidič díky "beautiful little girl" i zavezl až přímo ke Kortepohji, takže paráda:-).

 Posted by Picasa

Úterý, listopad 21, 2006

Zveme vás na promítání: PET-RA 2006

Přátelé, kamarádi! :-)

Dovolujeme si vás pozvat na promítání fotek z naší prázdninové plavby po Moravě, kterou jsme podnikli letos v červenci na voru vyrobeném z PET flašek (mnozí z vás se také podíleli). Akci jsme pracovně nazvali PET-RA 2006, a protože se pár z Vás už dříve po fotkách ptalo, rozhodli jsme se, že celou srandu sfouknem zaráz a to:

Kdy: Čt 30. listopadu 2006 v 18:30
Kde: IN-centrum, Kleinův palác, nám. Svobody 15, 2.p.

Máte-li v plánu dorazit, dejte nám prosím vědět.;-)
Děkujeme a tešíme se na vás! :-)

Pavel Janeček + Vojta Krmíček + Pavel Tuček


Nastalo období zimy a temna ...

Když se často v podvečer podíváte ven z okna, tak už je tam úplná tma a taky pořádná zima. To by nebylo nic neobvyklého v této roční době, ale od včerejška, kdy se na elektroměru pana domácího objevila faktura na dluh 25 tisíc, je tma i zima u nás doma. Začíná období zimy a temna ...

Čtvrtek, listopad 16, 2006

Čistota brněnské vody aneb pijte vodu z vodovodu!



Když jsem byl teď za Léňou ve Finsku, pobavilo mě, že na letišti mají reklamu finské vodárny a kanalizace nato, aby lidi nekupovali vodu balenou, ale pili vodu z kohoutku - že je prý zdravější a přitom skoro zadarmo.

Tak jsem zauvažoval nad tím, jak je to asi u nás? Jak moc je voda z našich brněnských vodovodních kohoutků kvalitní a vhodná k pití? Anebo, jestli je lepší, jak se to stává v poslední době dost běžným, kupovat různou vodu balenou? Kdesi v paměti mi uvízlo, že voda do Brna se přivádí částečně z Březové, kde je prý hodně kvalitní a částečně odjinud a nějak se míchá dohromady, ale to bylo tak vše. Víc jsem se nad tím nezamýšlel.

No a co čert nechtěl - včera jsem otevřel listopadové čístlo brněnského Metropolitanu, a hned mě zaujal článek "Proč pít vodu z kohoutku" :) A co se tam psalo? Krátce, stručně, že brněnská voda je opravdu velice kvalitní, upravována nejmodernějšími technologiemi, splňující hodně přísné normy a čerpána z kvalitních zdrojů - podzemní voda z Březové nad Svitavou a Vírký oblastní vodovod.

Samotná kvalita je pečlivě sledována běhěm celého procesu výroby a distribuce a kontrolována nezávisle několika institucemi. Zároveň se velice blíží parametrům pro vodu kojeneckou a často přesahuje kvality vod balených.

Holt, já mám jasno - asi začnu pít vodu z kohoutku víc a častěji. K tomu třeba pár kapek citronu a není co řešit!



Pár důvodů, proč pít vodu z vodovodu:
  • je to jedna z nejkontrolovanějších potravin
  • jeden litr vody vyjde se vším všudy na 5 haléřů - což je téměř stokrát levnější než voda balená
  • k dispozici téměř kdekoliv a kdykoliv, 24 hodin denně
  • voda je vždy čerstvá
  • neprodukuje se žádný odpad - PET láhve apod.

Úterý, listopad 14, 2006

Pár postřehů z výletu do Finska

Jak už jste si mohli přečíst od Léni, strávil jsem posledních deset dní v Léňou na různých místech Finska a společně jsme si pěkně užívali místních krás a tajů této země. Tady je jen pár postřehů z mé cesty, který mě přišly zajímavý:

Doprava do Finska a zpět
Díky stále novým a novým nízkonákladovým společnostem je čím dál menší problém se za levný peníz dostat kamkoliv po Evropě. A tak jsem neváhal a asi měsíc před odletem jsem zapátral a jako nejvýhodnější spojení do Finska vyšla poněkud krkolomná kombinace večerního letu s EasyJet z Prahy do Londýna, tam přenocování na letišti, a rano s Ryanair do Tampere do Finska. Nazpátek úplně stejně. Takováhle letenka mě přišla na 3500Kč, kdežto nejlevnější přímá Praha - Finsko, co se dala tou dobou sehnat, byla za víc než 5500Kč.

Trochu strach jsem měl z toho přespání na letišti, aby se člověk jednak aspoň trošku vyspal a zároveň aby nepřišel o věci. V jedné části letiště London-Stansted bylo podobných nocležníků pořádná hromada, poslední let letěl o půl 11 a první ranní někdy v 6, takže tam byl relativně i klid. Vytáhl jsem karimatku, spacák, přivázal si batohy i boty dohromady a k sobě, pěněženky a doklady do spacáku a kupodivu jsem se i vyspal.

Druhým problémem byly jednak nové podmínky na letištích, o kterých jsem jaksi nevědel, takže jsem musel vyhodit veškeré tekutiny, které jsem měl v příručním zavazadle, a druhak od začátku listopadu snížený limit na zavazadlo od Ryanair na 15kg, což člověka moc nepotěší.

Jinak ale cesta proběhla v pohodě a tak jsem byl pěkně v pátek ráno na letišti v Tampere a vyrážel jsem vstříc této čerstvě zasněžené zemi :)

Doprava po Finsku
Samotná doprava po Finsku je pekelně drahá - jak vlaky, tak i autobusy stojí ukrutně moc, například za cestu vlakem z Tampere do Jyvaskyly, což je nějakých 150km, dá člověk 20€ až 30€. Rozhodli jsme se proto půjčit si na týden auto a s ním projet kus Finska - finančně to vyšlo mnohem lépe, než cestovat místní dopravou, nemluvě o komfortu a pohodlí.

Auto jsme si půjčitli přes server http://www.rentalcargroup.com/, kde se daly najít nejlepší sazby, potěšilo nás nakonec i to, že místo malýho třídveřovýho autíčka nám dali za stejnou cenu velkýho kombíka.

Co se týče řízení a ježdění autem po Finsku, tak dost fascinující jsou jejich rychlostní limity - maximální rychlost mimo obec 80km/h, často snížená na 60km/h, na dálnici 100km/h. V zimě je to pochopitelný, sníh a led na silnici je dost zrádnej, ale přes léto?

Jinak místní silnice mají jednu zajímavou vlastnost. Tím, že je Finsko tak rozlehlý a velký, tak jsou silnice jednak dost široký, skoro jak naše dálnice, a druhak jsou ukrutně rovný. Pořád rovně, od nevidím do nevidím, mírná zatáčka jednou za 10km. Takže řídit tam na delší vzdálenosti je dost stereotypní, člověk jede osmdesátkou po široké rovné silnici hodiny a hodiny.

O něco zajímavější je pak ježdění, když napadne čerstvý sníh, případně to namrzne. Finové zásadně silnice nesypou solí, jen sníh odhrnujou a místy trošku posypou jemným štěrkem. Tak to je pak dobrá škola ježdění na sněhu a ledu.

Přírodní parky
Finsko je urkutná rovina, samej les a spousta jezer. No a na některých místech, kde jim to asi přišlo zajímavý, udělali přírodní parky. Výhodu to má v tom, že jsou tam jednak značený trasy, obrázkový cedule (bohužel ve finštině) s místníma zajímavostma a hlavně surpový chatky a příštřešky, kde je nachystaná hromada dřeva a člověk si tam může uvařit anebo rovnou přespat. Fakt sympatický.

Přehled parků a informace o nich najdete na stránce http://www.luontoon.fi/page.asp?Section=4984 .

Finské záležitosti
No a pak je tu samozřejmě finská sauna! Snad v každým baráku, budově, i v každé budově studentských kolejí, prostě všude mají saunu. A asi jsou tam i zvyklí chodit a podle zkušeností českých kluků, kteří říkali, že tam chodí dlouhodobě tak 2x-3x týdně, se člověk díky sauně zbaví jakékoliv rýmy i nachlazení. No neber to! Třeba si jednou uděláme sanu doma, to by bylo super!

A ještě je taky zajímavá ta jejich otužilost. Prostě fakt je poznat, že jsou to seveřané a že v té zimě žijou od malička. Ať je pět nebo patnáct stupňů pod nulou, je to prostě neozhází, vrstev oblečení mají polovinu co my, a stačí jim to. Jo, není to špatný, taková odolnost na zimu. Možná to i trochu souvisí s tou saunou.

Ještě jedna věc mi přišla fakt geniální, a to, jak jezdí všichni všude na kole. Už mě to fascinovalo loni v Amstrdamu, a tady znovu. Prostě hromady lidí, staří, mladí, v sukních, oblecích, ať prší, sněží, mrze, je pořádná ledovka anebo patnáct cenťáků novýho sněhu, prostě všichni jezdí všude na kole. Paráda. Letošní zimu si dávám závazek, že budu jezdit na kole taky. Stačí se pořádně oblíct a je to :)

Tož tak, to bylo mých pár postřehů z této severské země, čerstvě pokrýté vrstou sněhu. Pokud uvažujete, že se tam někdy vyrazíte podívat, rozhodně doporučuju.

Pondělí, listopad 13, 2006

Finsko: Starší fotky

Protože mi poněkud trvalo, než jsem pronikla do tajů používání nejrůznějších fotogalerií a dalších vymožeností na internetu, nahromadila se mi mezitím hromada fotek v počítači. Je to už sice dávná minulost - krásně zelené stromy a nezamrzlá jezera, ale konečně se mi je podařilo dát na web, takže jsou k prohlédnutí na http://fotky.vojtec.net/thumbnails.php?album=18.


V tomhle albu můžete najít fotky z výletu do národního parku Koli, kde jsme byli už v půlce září. Nicméně je to jeden z nejkrásnějších parků v celým Finsku a navíc se pyšní nejvyšším vrcholem (kromě Laponska) - 347 m.n.m!


A jinak doufám, že brzo přibydou další z Helsinek, Raumy a Porvoo na www.fotky.vojtec.netPosted by Picasa

Neděle, listopad 12, 2006

Finsko tentokrát s Vojtíkem 2.-11.11.

Tak konečně za mnou přiletěl Vojtík do dalekýho zasněženýho Finska a chudák to tady neměl ze začátku vůbec jednoduchý, protože mu tady byla fakt zima:-(. Ale samozřejmě si za chvíli zvykl a teploty kolem -15°C a závěje sněhu ho už vůbec nemohly rozházet:-).

Sraz jsme měli v Tampere, kde jsme si vypůjčili auto, a odtud jsme po obídku v menze vyrazili směr Rauma (jedna z mála památek UNESCO ve Finsku). Raumu jsme jen tak rychle proběhli, protože byla vážně pekelná zima a pokračovali jsme už za tmy do Turku, bývalého hlavního města. Tam jsme přespali u dvou výborných zcestovalých Švédů a ještě si pěkně prohlídli místní hrad (ten se nám nakonec přes počáteční protesty moc líbil) a okolí. Fotky z Raumy a Turku jsou tady.

Dál jsme jeli do Helsinek, kde jsme pro změnu spali u Čecha Honzy. V současném hlavním městě toho není zase tak moc k vidění, takže nám stačil jeden den zejména na prohlídku místní pevnosti Suomenlinny, na kterou se jede z Helsinek tak čtvrt hodinky lodí. Fotky z Helsinek tu.


Z Helsinek jsme si to namířili do Hameenlinny do tamějšího hradu a kostelíka z 15. století, což je ve Finsku opravdový unikát. Moc starých památek tu totiž vážně není, takže když už tu nějaká je, jsou na ni Finové patřičně hrdí. Fotky z hradu.

Jinak jsme si už pomalu začli užívat místní zimu. Ona je sice totiž taková hodně studená a sněhová, ale zato moc krásná. Nikde se nesolí, takže ani v městech není břečka ale krásně bílo. Všechno je neuvěřitelně pěkně namrzlý, na sluníčku se to celý třpytí. Kolem ty zamrzlý jezera a kopce na pytlování a prostě nádhera. Pár zimních fotek je tu.


Do Jyvaskyly jsme dorazili někdy v neděli hodně pozdě večer. Zabydleli jsme se u mě v pokojíku a během dalších tří dnů jsme ještě zajeli do dvou národních parků, Pyha-Hakki a Leivonmakki, na jednodenní výlety. Taky jsme stihli palačinkovou párty s Barčama - mňam:-). Fotky z Pyha-Haki.


Ve čtvrtek jsme společně jeli vrátit auto do Tampere, trochu jsme se tam porozhlídli a pěkně Pendolinem se svezli zpět do Jyvaskyly. Pak ještě v pátek malá prohlídka po univerzitním kampusu od slavného Alvara Aalto, večerní volejbálek, v sobotu nabalit obrovskej batoh a Vojtík zase hurá domů... Posted by Picasa

Finsko: Petrohrad 17.-20.10.

Naše studentská unie v Jyvaskyle nám nabídla výlet do Petrohradu a tak jsme neváhali a samozřejmě se přihlásili. Výhodou bylo, že nám zařídili i víza do Ruska, takže prima:-). Jel nás celý autobus zahraničních studentů, takže o zábavu bylo rovněž bohatě postaráno zejména díky početné skupince Italů (no, jinak nás jelo 10 Čechů, takže to taky nebylo zrovna málo). Už před ruskou hranicí jsme dostali důrazné instrukce od naší průvodkyně, že se rozhodně nemáme smát, když budeme mluvit s celníkem, a jak se ukázalo, byla to dobrá strategie, protože jsme na hranici strávili jenom pár hodin.


Spali jsme v neuvěřitelně komfortním hotelu, který měl i vlastní poštu, obchod s potravinama, saunu, kadeřnické salóny a podobné vymoženosti, až jsme nestačili zírat. Co všechno jsme si stihli projít, můžete najít na http://www.fotky.vojtec.net/thumbnails.php?album=10.

Každopádně Petrohrad na mě působil hodně evropsky - všechno tak nějak tip ťop nachystaný pro turisty, hlavní turistický atrakce vypadají skvěle a v okolních ne tak moc navštěvovaných čtvrtích to prostě vypadá jak u nás před revolucí. Chudáci někteří Belgičani a podobné národnosti tím byli dost šokovaní.

Taky jsme si dali na ulici ve stánku lososa v palačince a bylo to výborný:-)

Velkým zážitkem bylo metro - nesmí se tam fotit a protože vede metro pod řekou, je neuvěřitelně hluboko. Člověk prostě jede dolů po těch schodech fakt snad několik minut, je to strašně nepříjemný pocit. Navíc jsem v životě neviděla tak strašně přecpaný metro, ze kterýho je někdy i problém vůbec vystoupit. Posted by Picasa