Expedice PET-RA 2006

V červenci roku 2006 se Bratrům v triku (Vojta Krmíček - VK, Pavel Tuček - PT, Pavel Janeček - PJ) podařil splnit jeden klukovský sen - a to splout na voru nějaký zajímavý veletok.

Na následujících řádcích najdete jednak stručný deník, vytvářený během cesty, fotky a také pár poznámek o vzniku celého nápadu, přípravách a postupné realizace, problémech a další postřehy. Příjemné počtení!

Počáteční myšlenka a nápad
S tou přišel PJ. Co ho znám, tak hodněkrát si pohrával s myšlenkou a nápadem, jak splout na nějaké plachetnici nebo loďce Dunaj až do moře. Inspirovala ho k tomu knížka Lodivod dunajský od Jula Verna a pak ještě knížka Pirát na Dunaji o nějacích klucích z Maďarska, co podnikly podobnou plavbu na malé plachetničce.


Nezůstalo jenom u myšlenky, PJ se dokonce podařilo sehnat skoro zadara i nějakou pramici, ale jak jsme to tak probírali a uvažovali o všem možném, tak splout Dunaj bylo pro nás dost nereálné. Samotná plavba by trvala kolem 60 dní, které, jakožto pilní studenti, jaksi taksi nemáme.

Ale nevzdávali jsme se. Přišla potom taková odlehčenější varianta - splout řeku Moravu z Kroměříže až do Bratislavy, a ne na pramici, ale na voru. A jak si nejjednodušej udělat vor? Polystyrén se těžko shání, různé duše z traktorů jakbysmet - napadlo nás využít všude kolem se vyskytujících pet lahví.

Od nápadu k rozhodnutí vše realizovat nebyla dlouhá cesta - někdy během jara 2006 se definitivně rozhodujeme a pouštíme se do příprav celého projektu a expedice PET-RA 2006 dostává čím dál reálnější obrysy.

Příprava
Hodně informací kolem našeho chystání a vymýšlení můžete najít na této wiki stránce, kde jsme si psali různé nápady, sepisovali úkoly a řešili, co a jak. Prvním krokem bylo vůbec všechny ty flašky někde posbírat a druhým vymyslet, jak takový vor vůbec postavit, jak tam ty flašky připevnit, jak ho udělat velký atd. Inspirace se dala najít na spousě jiných stránek, viz odkazy na wiki stránce.


Časově nejnáročnější byla fáze sběru petek. Zaúkolovali jsme úplně všechny kolem - skauti ve středisku sbírali, PJ spolupracovníci v knihovně, PT spolupracovníci ve studovně, rodiče, bratranci a sestřenice, známí... Vyhlásili jsme si i takovou malou soutěž, kdo zvládne první 500 petek - vítězem se stal PJ, ale předstihl mě jen o pár dní :) Celkově jsme potřebovali necelých tisíc flašek a nasbírat se je nám povedlo za necelý dva měsíce, úplně v pohodě.


Nakonec jsme se rozhodli udělat s několika dřev jednoduchou mřížku o rozměrech 2m x 4m, pod kterou zespoda přivázat hromadů takových těch pytlů od cibule, naplněných petkama (do každého pytle se vešlo cca 18 flašek). Limitující pro nás byla hlavně hmotnost celého voru, neb jsme byli tři chlapi a na Moravě je hromada jezů, takže jsme museli být schopni vor ve třech vytáhnout z vody a přenést kolem jezu/hráze někam dál - 100kg bylo takový maximum.


Na takovouto konstrukci jsme nahoru položili tři lehátka (obyčejná překližka nebo něco podobnýho, každý si to sehnal v nějaké sběrne surovin), připevnili plechy, na kterých se pak dal rozdělávat oheň a ještě vyrobili jednoduchý přístřech proti dešti/slunci a vor byl na světě.

Druhá věc byl ještě transport tohoto všeho do Kroměříže na půdu babičky PJ, kde byl náš centrální sklad a základna - postupně když někdo jel do Kromclu, tak zkrátka naplnil auto petkama a kus jich převezl.


Celkově samotný materiál nás vyšel kolem pětistovky (nejdražší bylo dřevo).

Postavení voru
První den samotné akce jsme vyrazili do Kroměříže, a pusitli se jednak do pytlování flašek a hlavně do vyrábění konstrukce voru. Vyměřovalo se, vrtalo a skládalo dohromady - vše ještě na půdě u babičky PJ. Tam jsme si vor nanečisto celej poprvé poskládali, zase rozebrali a další den jsme všechen materiál převezli na místo vyplutí a tam do už dali do kupy definitivně.


Trasa plavby
Výchozí bod byla taková písčina na soutoku Moravy a Moštěnky těsně před Kromclem. Byl tam dobrý přístup k vodě, takže jsme tam vor mohli v klidu poskládat a vyplout.


Naším původním plánem bylo splout celou Moravu a pak po Dunaji doplout až do Bratislavy, měli jsme na to týden a jak vyčetl PJ ve vodáckých průvodcích, rychlost toku se měla pohybovat kolem 5km/h, takže i když nebudeme vůbec pádlovat, ujedeme cca 50km denně. Jenže realita byla trošku jiná - když jsme nepádlovali, tak naše rychlost byla někde pod 2km/h, někdy dokonce i záporná (vítr a vlny nás klidně tlačily zpět proti proudu), takže jsme se ve výsledku pohybovali výrazně pomalej - chvilkama jsme se sice dostali až někam kolem 8km/h - typicky někde za jezem, ale celková průměrná rychlost byla kolem těch 2km/h.


Výsledkem bylo, že i když jsme se často plavili i v noci, během našich pěti dnů jsme se doplavili kousek za soutok Dyje s Moravou a tam jsme museli naši plavbu (prozatím) ukončit. Někdy letos se snad podaří doplout zbytek.

Výbava na voru
Každý jsme měli s sebou barel se základníma věcma (spacák, karimatka, trocha oblečení, atd.,), jeden stan, vařič a kotlík, dvě pádla + jedno bydlo, nějaký prádelní šňůry na uvazování voru, vesty (ty opravdu nebyly potřeba, ale vzhledem k tomu, že v době, kdy jsme vyplouvali, byl na Moravě ještě povodňovej stav, tak by nás naši jinak nepustili), GPSka (ta nám ukazovala, jak pomalu plujem), pořádný zásoby jídla, knížka Tři muži ve člunu a hlavně starý rádio, který pěkně dokreslovalo atmosféru celé plavby :)


A co dál?
Vor je schován kousek za hraničním přejezdem u Moravského Svatého Jána, takže pokud se letos poštěstí a bude trocha času, doplujeme ten zbytek do Bratislavy.



Média
PJ se podařilo domluvit malé interview 8.3.2007 na rádiu Petrov, tož pokud si chcete poslechnout, co jim tam o naší plavbě navyprávěl, máte to tu:
Interview Petrov PJ

Fotogalerie
Obsáhlejší fotogalerie z celé akce je tady.


Deník z plavby
Vor PET-RA (snad) tento víkend vyplouvá!
Škola úspešně za námi, prázdniny před námi, a s nimi tento týden pokus o splutí Moravy na voru postaveném z PET flašek - krycí jméno PET-RA :)

Dnes ráno vyrážíme ve složení já a dva Pavlíkové směr Kroměříž, kde chceme vor během víkendu postavit a v dalších dnech vyrazit po Moravě na jih, pokud vše půjde podle plánu, tak snad až do Bratislavy.

Během cesty se pokusím aspoň občas zaslat zprávu, jak situace vypadá, abyste měli přehled ;)

Moravě zdar, držte nám palce!

Plavba voru PET-RA - den první
Behem prvniho dne nasi akce se nam uspesne podarilo prepravit sebe i matros do Kromclu na pudu Kromanoncovy babicky a zacali jsme se stavbou.




Nejhorsi bylo napytlovat a prevazat vsechny flase,to byl boj,celkem 47 pytlu, uf. Prace se drevem byla uz o dost zajimavejsi, konstrukce voru vznikla raz-dva, stejne tak jako pristresek, ohniste a "postele".



Horsi bylo rozebrani kvuli zitrejsimu prevozu na soutok s Mostenkou, odkud vyplouvame.

Celkove tedy uspech,vse +- podle planu, zitra to bude zajimavejsi :-)

posadka voru PET-RA

Plavba voru PET-RA - den druhý
Den druhy - den D - poplave vor nebo ne?

Dopoledne jsme nejprv krome nakupu zasob postupne prepravili vsechen matros z pudy na nase vychozi stanoviste a pustili se do skladani.



Nejprv sesroubovat konstrukci a pote privazat vsechny pytle s petkama ke konstrukci - vsechno slo docela rychle a tak kolem druhe jsme pripraveni k vypluti.




Za mohutneho jasotu poloviny vsech pribuznych Pidzeje a s dvema hosty na palube - Eliskou a Aleskem - bez problemu vyplouvame smer Kromezir.




Asi po pul km se snazime vysadit Alese, ale Typimu se podarilo zapichnout bidlo do dna a tak se snazime o to rychlej zastavit, coz se nam nejprv diky rychlymu proudu nedari, nakonec uspech.




Projizdime Kromclem, kde projizdime prvni pereje, vysazujeme Elu a frcime dal na jih.


Nejrychlejsi cast dne je za nama, pak uz se jen 2-3km rychlosti plouzime vpred.




Vecer po 8. prenasime prvni jez, nakonec docela bez problemu, sbirame drevo a se setmenim rozdelavame na voru ohen a peceme spekone, mnam mnam.



Postupne mijime Otrokovice a Napajeda a noci jedeme dal a dal.



Ted je za pet min pulnoc, Pavlove za mnou chrni ve spacacich a ja drzim nocni hlidku.



Vstric svetlym zitrkum!

Plavba voru PET-RA - den třetí
Behem dlouhe noci jsme toho moc neupluli - voda sotva tekla a tak nad ranem, kolem pul 6., jsme dorazili k prvnimu zdymadlu ve Spytihnevi, kde se od reky oddeluje dopravni kanal.



Po docela narocnym prenosu nam pustili i trochu vody z hraze, tak to aspon chvili frcelo.



Horsi to uz bylo ve Starym Meste (a Uherskym Hradisti), kde jsme skocili doplnit zasoby, mrknout na peknej stred mesta a najit geocache u synagogy.



Slunce peklo o 106,.a navecer jsme se dostali k dalsimu.zdymadlu, kde jsme zjistili, ze zrova v pondeli jsou zdymadla zavreny, takze dalsi prenos.



Pak uz jen doplneni vody v Kostelanech a kolem 9 se utaborujeme kus pred dalsim zdymadlem v moc peknym luznim lese.




Ohnicek, vyborna vecere, krasnej vecer, dlouha noc na pevne zemi a taky spousta komaru, nastesti Difusil pusobil nekompromisne :-)



Plavba voru PET-RA - den čtvrtý
Hned rano nas cekal jez i s plavebni komorou - doufali jsme, ze to dnes konecne vyjde a taky ze jo. Meli z nas docela halo, pry jsme.druhej vor, co na Morave zazili. Taky jsme zjistili, ze cervenou na semaforu ma clovek ignorovat a rovnou najet do komory.





Pak dlouha streka smer Uhersky Ostroh - fuska jako obvykle. Dali jsme si ale prvni Moravskou koupel - skvely osvezeni, na hnedou barvu vody jsme si uz zvykli.



Pomalu jsme se sinuli do Ostrohu, kdyz tu za nami prvni plavidlo, co jsme potkali - predjizdel nas hausbot. Nejakej mladej pan s mladou pani - ochotne nas vzali do vleku a uz jsme frceli, rychle a bez namahy.






Pro ne to byl zazitek, pro nas taky, plavebni komora v Ostrohu, pak kus reky do Veseli, rozlouceni se - oni pokracovali doprava po kanale a my k dalsimu jezu ve Veseli.

Tenhle byl jednoznacne nejkomfortnejsi - schody z vody, krasna pristupova cesta, schody do vody, tak kdyby to bylo vzdycky...



Ve Veseli jsme jsme meli docela problem najit hospodu, kde by varili, nastesti se zadarilo, akorat se nam nepodarilo nakoupit jidlo na dalsi dny.




Za Veselim to chvili docela teklo, az jsme dorazili k jezu. Ten byl naopak uplne nejhorsi ze vsech - navic se do.nej z obou stran vlivaly kanaly, takze dvojity prenaseni, uf.



Za jezem se uz docela stmivalo, tak jsme zacali hledat flek na spani. Uz po tme jsme objevili v prudkym brehu nejaky svetylka - kdyz jsme je zacali zkoumat, poslali nas nekam - rybari, jak jinak :-)

Nakonec jsme se vylodili na jedne piscine v zacinajicich meandrech, v noci docela strasidelny - spadly stromy, rychlej proud, a postavili stan.

Plavba voru PET-RA - den pátý



Po ranni koupeli vyrazime vstric velmi zajimave oblasti - meandrum - prirodnimu korytu reky s vysokyma vymletyma brehama na strane jedne a nanesenyma piscinama na strane druhe.



Je to taky prvni oblast, ve ktere potkavame dalsi spousty lodek - na jednom brehu cela rozralujici se rodinka, na dalsim rybari, na dalsim vyruseni milenci, atd.





Zanechavame meandry i s napisem PET-RA 2006 za sebou a mirime uz bez vody doplnit zasoby do Rohatce.




Dalsim cilem tohoto dne je Hodonin, je to poradnej kus cesty, uz po cesko-slovenskych hranicich. Sem tam mineme nejakou veslici, motorovej clun a dokonce i jeden parnik a k veceru dojizdime k hodoninskymu jezu.




Vykladame naklad, prenasime vor a mirime do mesta sehnat zasoby, coz se nedari, tak aspon na fotbal.



O pulnoci se opet nalodujeme a frcime na dalsi nocni plavbu - prave mam hlidku a dost romantika - hvezdne nebe nad hlavou, kolem zvuky nocni prirody, vedle sebe malej ohynek,.a dokonce jsem pred chvili koukal z oci do oci jedne vydre :-)



Plavba voru PET-RA - den šestý
Chvíli po páté, zrovna když mi končí hlídka a na východě pomalu začíná vykukovat sluníčko, doplouváme k dalšímu jezu. Postupně se mi podaří přesvědčit oba Pavlíky, že by to mohlo jít sjet, a tak se pouštíme do prvního sjezdu splavu na naší cestě.

Přivázat všechny barely a ostatní věci, co by mohly uplavat, nasadit vesty a jedeme. Vydrží náš čtyřmetrový dřevěný vor, nezlomí se třeba vejpůl? Tyhle a další otázky se nám honily hlavou, a už jsme jeli přes hranu splavu, převýšení asi 1m, velká vlna zepředu přes palubu, pak průjezd přes pár šutrů a jez je úspěšně za námi, hurá! Bez práce, bez přenášení, no paráda :)



Jdeme ještě na chvíli spát, než bude úplný vedro, hlídku ma Týpý. Ráno si dáváme kousek před údajně posledním jezem do soutoku s Dyjí na zemi snídani a pouštíme se k němu. Tenhle jez je o poznání větší, a tak ho přenášíme, naštestí je to jen kousek, takže docela pohoda. Místí slováci nám popisujou, co dál, že prý je před námi ještě jeden (ne, my už nechceme, tohle měl být poslední!) a radí, kde nakoupit.




Následující asi 3km úsek nám trvá snad 4 hodiny - silnej protivítr, velký vlny proti nám, voda vůbec neteče, a tak nezbývá, než seskočit do vody a střídavě vor táhnout a tlačit. Takhle se dostáváme k dalšímu jezu, tentokrát prý už opravdu poslednímu, s docela dlouhým přenášením.







Vyrážíme nakoupit zásoby do slovenského Brodského, máme pocit, že jsme se vrátili o 20 let zpátky (jednak je tu fakt samoška jako z muzea komunismu a druhak tu maj na takhle malou vesnici fungujících 9 hospod) a v podvečer se opět naloďujem a jedeme vstříc poslední části před soutokem.





Řeka krásně teče, na slovenské straně jsou hromady rybářských budek, docela zajímavý místa, už se skoro stmívá, když tu z dálky slyšíme jakejsi hukot. Co to jen může být?



Samozřejmě, naše nejhorší obavy se naplnili, a je to opět splav. Pozitivní je snad jen to, že asi půjde sjet, sice se pod ním uprostřed melou jakýsi velký klacky, ale to snad objedeme. A taky že jo, tentokrát nás zalívá pořádní vlna zezadu, ale přenášení jsme se vyhnuli, což je hlavní.

Za chvíli nacházíme krásnej plácek u jedné chatky, kde stavíme stan, děláme si ohníček a večeři, bojujeme s hromadou komárů a kolem půnoci uléháme na kutě.

Plavba voru PET-RA - den sedmý, závěrečný
Ráno vyjíždíme na poslední úsek plavby - před námi soutok s Dyjí a pak už jen kousek za rakousko-slovenskýma hranicema konečná.



Dopoledne se nám podaří zahlídnout kromě spousty čápů a dalšího ptactva jednoho bobra a za chvíli jsme už u soutoku s Dyjí. Zprva přitýká o něco větší a hlavně mnohem rychleji tekoucí Dyje.

Zastavujeme ve výběžky před soutokem, fotíme se u trojhraničního kamenu (SK, AT, CZ) a nalézáme cache schovanou přímo v cípu soutoku a rychle ujíždíme díky hromadám komárů dál.




Po soutoku teče Morava opravdu rychle a tak jsme za chvíli u mostu s celnicí. Jeden celník nás kontroluje, ptá se odkud a kam a pouští nás dál. Na této celnici máme zároveň sraz s Pýdžejovým tatínkem, takže asi půl kiláku za mostem na slovenské straně kotvíme a ukrýváme vor do vzrostlých kopřiv.



Následuje malá parodie s obcházením celnice a ukrýváním před pohraničníky a následujícím nasedáním do auta a po další chvíli vracením se zpět pro zapomenutá pádla a pak už úspěšně frčíme směr ČR, domů!



Vor je dobře schován, připraven k další plavbě dál směrem na Bratislavu, takže možná my, možná někdo jiný, bude v plavbě dál někdy v blízké době pokračovat. Pokud byste měli chuť na plavbu vyrazit, není problém, dejte vědět!