Nuda na Miami Beach?

Opět se na mě usmálo štěstí a měl jsem možnost vyrazit do světa na konferenci. Tentokrát to bylo až za oceán, na konferenci ACSAC 23, která se konala na Miami Beach na Floridě. A tady je pár postřehů, co mě tak během mýho výletu zaujalo:

Noční cesta vlakem do Prahy - sám už nikdy!
Protože mi letělo letadlo z Prahy ráno v 7, nechtělo se mi trávit noc v Praze a jízdenky na noční autobusy se nedají koupit předem, nezbývalo mi, ač nerad, využít nočního rychlíku.

Už jednou, při cestě nočním rychlíkem z Prahy do Brna jsem měl tu čest se osobně potkat se zloději, mě sice nic neukradli, ostatním jo, ale chytit se je nám nepodařilo, nám i policajtům stihli utíct.

Rozhodl jsem se proto nic neriskovat, napůl zalehnout moje zavazadla a peněženku schovat do zapnuté kapsy od fleesky, kterou jsem poté složil pod moji hlavu a lehl si na ni.

Bohužel, i to bylo málo, když jsem jednou procitl z polospánku a koukám, že záclonka mého zamčeného kupé je trošku odhrnutá - dost divný! Na první pohled bylo ale všechno v pořádku, všechny věci na místě. Na pohled druhý už ne - fleesku jsem měl sice složenou pořád pod hlavou a kapsa, kde byla peněženka byla zavřená, ale peněženka nikde.

Ponaučení? Rajskej plyn je humus - pokud jede člověk v noci vlakem sám, nemá šanci, zloději ho uspí v kupé razdva. Tudíž na letiště jsem mířil bez kreditních karet, ISICa a občanky, naštěstí pas, letenka a nějaká železná zásoba dolarů schovaná jinde mi zůstaly, takže jsem nakonec odletěl. Sice mě pak málem v Americe neubytovali, protože jsem neměl kreditku ani dostatek hotovosti, ale všechno se podařilo díky bleskovým převodům peněz do zahraničí pomocí Western Union vyřešit.

(občanka mi přišla asi 14 dní po mém návratu poštou - že ji někdo našel u trati, sice mi už asi k ničemu nebude, ale i tak mi ji posílá - kus občanky byl ujetej vlakem)

Jak se v té Americe vlastně mluví?
Po příletu do Miami jsem měl trošku problém se dorozumnět. Čekal jsem, že se tam bude mluvit anglicky, ale ono ne - většina lidí na mě vždycky spustila španělsky. Holt mohlo mě to napadnout, Kuba za rohem, spousty přistěhovalců, jak jinak by se tu mělo mluvit. I většina nápisů je dvojjazyčně, stejně tak mají polovinu novin španělsky.

S angličtinou jsem na tom ale nebyl o moc lépe - když jsem seděl u stolu s nějakýma američanama, každej z jinýho koutu států, kteří na sebe mluvili o stošest, moc jsem se nechytal. Americký přízvuky, ukrutná plynulost - mám ještě co dohánět. Naštěstí po cca třech dnech jsem se adaptoval a už se to docela dalo.

Ale i tak mi nejde do hlavy, jak se mohli spolu bavit, když jsme byli v baru, kde pekelně nahlas hrála hudba, já jsem seděl mezi jima dvěma uprostřed a oni spolu přeze mě plynule mluvili. Já jsem teda nechytil ani slovo. Možná uměli odezírat ze rtů, co já vím...

Země širokých bulvárů
Všude v Miami, a tipl bych, že i ve většině Ameriky, mají fakt široký mnohaproudový ulice a bulváry a aby na nich nebylo prázdno, tak se pro nich pohánějí fakt VELKÝ auta - hafo obrovských "trucků" (prostě teréňáky, ale s tím, že jsou často dvakrát tak dlouhý jako ty u nás), hummerů, "limo" apod. Nouze tam nebyla ani o sporťáky všeho druhu - mustangy, corvetty, masserati, prostě fakt pěkný pokoukáničko.



Holt můžou si to dovolit, když benzín stojí míň než 1USD/litr. Samozřejmostí je automatická převodovka, trošku nezvyklý mi přišly semafory vždycky až za křižovatkou naležato a bez oranžové, a pro chodce místo zelené bílá. Ale všechno je jen otázka zvyku.

Doposuď jsem pořádně nechápal systém těch jejich ulic a avenue, kterej člověk často vidí ve filmu (obchod na rohu čtyřicáté druhé a dvanácté) - v Miami jsem zjistil, že to má něco do sebe. Ulice jsou prostě kromě normálního názvu (Collins Ave) navíc očíslovaný, to co vede svisle (jih-sever), jsou avenue, a to co vodorovně (západ-východ) streets. Takže například když jsem hledal hotel a věděl jsem, že jeho adresa je Collins Ave 6701, stačilo si odvodit, že 67 znamená část Collins Avenue za křižovatkou se 67. ulicí a tam že je to první dům. Takže člověk jenom koukal z okýnka a počítal ulice...

Samotná autobusová doprava je taky zajímavá - obzvlášť když v autobuse plným černochů vidíte za volantem křehkou drobnou bělošku. Taky mi přišel super systém zastávek, kdy jsou úplně všechny zastávky na znamení, v autobuse vede podél oken drát, a pokud člověk chce vystoupit, musí za něj zatahat. Spoustu zastávek tak často autobus vynechá a o to rychlej dojedete tam, kam potřebujete.

Miami Beach? To jsou hlavně pláže...
Co je vlastně v Miami zajímavýho? Jsou to pláže, pláže, pláže, a pak taky pláže. Takže nic pro mě. Miami Beach je jedna ukrutně dlouhá nudle země v moři, plná hotelů, na jejíž východní straně je jedna dlouhá nekonečná pláž.



A na pláži? Spousta pobřežních hlídek, takže když se vzálíte od břehu na víc než 20m, začnou na vás pískat jako zběsilí a když začnou aspoň trochu zajímavý vlny, tak to dopadne podobně a ženou vás ven.



Můj rekort na pláži byl třičtvrtě hodiny, a to bylo v místě, kam žádná hlídka nedohlídla, zrovna když byla vyvěšená červená vlajka. Ale jinak - nuda, nuda, nuda. Pokud ovšem člověk nemá surf nebo kite, to je pak jiná.

Ocean Drive a Lincoln Road
Kromě pláží patří mezi populární místa na Miami Beach taky dvě ulice. První z nich - Ocean Drive - se táhne na jihu podél pobřeží a večer to tam všechno začíná žít. Spoustá bouráků, limuzín, živá hudba linoucí se z restaurací, hotelů a kaváren, sličné servírky přemlouvající vás, abyste si dali večerní menu právě v jejich restauraci, vůně mořských specialit, latinsko-americké rytmy, ... Zkrátka atmosféra perfektní, např. nejlepší mochito, co jsem kdy pil, měli v jednom kubánském podniku právě na Ocean Drive, kde to žilo opravdovou salsou - to se s nějakým El Sombrérem vůbec nedá srovnávat. Mňam mňam...





Vedlejší Washington Ave je vyhlášená svými nočními kluby jako jsou Maison či Madonna, ale aby se tam člověk dostal, musí vystát pořádnou frontu a už to je opravdu pro ty vyšší vrstvy, dost snobárna. My jsme se raděj spokojili s pivem v obyčejným baru a poté v irské hospodě. Americký pivo se totiž moc pít nedalo, takže na ředu přišla Corona z vedlejšího Mexika (hmm, zajímavý, naposled jsem Coronu pil přesně před rokem v Šanghaji, to jsem zvědav, kde ji budu pít příště:)) a poté osvědčený Guiness.





Lincoln Road je taky zajímavá, hlavně architekturou art-deco z první třetiny minulého století - spousta pěkných divadel, kaváren, restaurací a galerií, rozhodně stojí za procházku.

Megashow jménem NBA
Jeden kolega z Austrálie dostal zajímavý nápad, a to vyrazit jeden večer se podívat na zápas NBA - no proč ne, když Amerika, tak se vším všudy. V American Airlines aréně proti sobě hráli Miami Heats a Washington Wizards. V aréně se sešlo opravdu hromada lidí, hlavně spousty amerických rodinech s několika dětma, ruce plný kelímků s popcornem a cocacolou, na sobě dresy, kšiltovky, trička a show mohla začít.



Na hřišti se od začátku do konce pořád něco dělo - přišlo mi, že samotnej zápas byla jen jedna z mnoha věcí, o který ten večer šlo. Kromě toho člověk mohl vidět předání medailí vojákům, co se vrátili z války včetně reklamy na americkou armádu, hromadu reklam na všechno možný, soutěže o míče, trička, poukázky do topless barů, ohňovou show, interview s bývalou hvězdou Miami Heats Sheaslym, mažoretky, DJ, moderátor a spousta dalšího.



Samotnej zápas zato stál taky, obzvlášť v poslední třetině, pokaždý když dal Shakil O'Neal anebo někdo další z Miami koš, tak obrovskej jásot, vstávání, naopak při trestných hodech Washingtonu pískot a křík, asi to fakt docela prožívali.



Ale že by vydrželi se svým týmem do konce, to ne, když 5min před koncem Miami prohrávali o 10 bodů, většina lidí se začala zvedat a odcházet, proště finito. I chaos po zápasu venku stál zato - hromady aut, policie, limuzíny, ...

Malá Havana
Za vidění stojí taky jedna čtvrť Miami zvaná Malá Havana, plná kubánských obchůdků a restaurací. Během pátečního odpoledního výletu jsme se tam zastavili na oběd a byl fakt výbornej - černá rýže s fazolema, k tomu okrajované plátky hovězího a nejvíc mě překvapila jakási plochá docela velká věc, o které jsem netušil, co to je - když s tím člověk poklepal o stůl, tak to znělo jako dřevo, dost tvrdý to bylo. Až když jsem se do toho zakousl, tak jsem na to přišel - jeden megavelkej megavyškvařenej škvarek, mňam! Ostatní účastnici konference se ale přesvědčit nedali.



Pak tam taky měli pekelně silný kubánský kafe - servírka dělala jeden šálek kávy o velikosti malýho panáka asi ze čtyř lžic poctivé kávy a do toho jedna lžíce cukru, fakt síla.

Aligátoři v Everglades
Kousek za Miami je přírodní rezervace Everglades plná aligárotů, různých ptáků a exotických zvířat. Je to taková travou zarostlá bažina, sem tam s nějakým tím stromkem - jestli jste někdy viděli úvodní titulky Kriminálky Miami, jak tam jede Horacio po takových pláních na vznášedle, tak to je přesně ono.









My jsme si užili projížďku na něčem podobným - sice to bylo o uši, dva obrovský větráky s motorama hučící za hlavou, ale ta jízda stála zato - takový vznášedlo umí jet fakt rychle. A když jsme pak pomalu zajeli do džundle, člověk se mohl kochat plovoucíma aligátorama a želvama, viděli jsme na stromě dokonce leguána. Rozhodně to tam stojí za návštěvu.

Pár postřehů na závěr

• Divil jsem se, proč je sezóna na Floridě přes zimu, od října do května. Důvod je prostý - v létě tam mají hurikány.
• Bylo tam fakt pekelný vedro, kolem 30 stupňů pořád. To by se ještě dalo přežít, horší bylo, že kamkoliv člověk vlezl dovnitř (hotel, obchod, autobus), tak tam zas byla pekelná kosa, kolem 15 stupňů, no hrůza.
• Ty jejich americký peníze bych něchtěl ani za nic - bankovky vypadají všechny stejně, jednodolarová a 100 dolarová se liší pouze počtem nul, ale barva a vzhled je úplně stejnej - člověk se může přešáhnout raz dva. Nemluvě o těch jejich čtvrťácích a divinách (diwe).
• Amerika je mix všech kultur dohromady - to u nás v Evropě i třeba Paříž je proti tomu slabej odvar - černoši, běloši, žluťoši, šikmoočouši, no prostě úplně všemožný rasy dohromady a funguje to... Z toho bychom si mohli vzít příklad.
• Trochu jsem měl strach z cen, ale bylo to v pohodě - v podstatě všechno stojí podobně jako v západní Evropě.
• Americkej nacionalizmus je úplně všude - ať jsem se bavil s kýmkoliv, tak všichni sice nadávaj na Busche a na daně, ale Amerika je pro ně nadevše, jsou hrdí, když mají v armádě syna a snaží se přesvědčit i ostatní, že je Amerika skvělá. No proč ne, ať se snaží...
• Na jednom televizním kanálu nonstop vysílají Kriminálku Miami :)
• Pokud nejste prachatý děcko anebo úspěšněj manažer se spoustou peněz, anebo vás baví válet se a nic nedělat na plážích, pak je Miami místo pro vás. Jinak bych doporučil něco jinýho, třeba Indii :)
  
• Vánoční stromečky a koledy ve třiceti stupních a na pláži - nic pro mě, já mám rád o Vánocích SNÍH!
  

Více fotek najdete ve fotogalerii.