Zima letos stále pořád za moc nestojí, tak jsme se rozhodli vyrazit na víkend do Nízkých Tater, kde mají sněhu dost a zároveň si k tomu vyzkoušet, jak se jezdí na skialpech.
Ono není úplně jednoduchý najít nějakej kurz skialpů pro lidi, co na tom nikdy nestáli, kterej by stál spoustu peněz. Už loni jsme takhle chtěli někam zkusit vyrazit, ale nějak to nevyšlo. Naštěstí letos se Klárce podařilo objevit Blažeje a jeho skialpinistickou školu/obchod
Summitride s cenama veskrze propagačníma, a tak slovo dalo slovo a vyrazili jsme. Samotnej kurz vyšel na nějakých 690Kč, v jehož ceně bylo i půjčení špičkovýho novýho vybavení (úplně nový lyže - ještě jsem z nich sundával nálepku, vyhledávače, sondy, pásy, člověk si akorát sám musel sehnat/půjčit skialpový boty a přilbu).
První překvapení nás čekalo v pátek odpoledne na parkovišti Srdiečko (1200 m.n.m.), kde jsme měli sraz. Předpokládali jsme, že se nahoru na
Kamennou chatu (2000 m.n.m.) vyvezem vlekem, ale místo toho jsme nasadili lyže a tulení pásy, a pustili se do výsupu. Nato, že člověk stál na skialpech poprvé v životě, to byl docela slušnej výstup. S hvězdnou oblohou nad hlavou a s cílem někde v dáli na vrcholu, kvalitní začátek.
Sobota už byla ve znamení jednak nějaké teorie (jak plánovat výlet, vybírat trasy, vyhodnocovat lavinové nebezpečí, metoda 3x3, kde zjišťovat informace, ...), pak trocha praxe v terénu se členem místní Horské služby (kopání sond do sněhu, odhad situace, ap.) a pak už nic nebránilo tomu, abychom se vrhli přes nejbližší hranu prudkým žlabem dolů do údolí. No docela zážitek, nečekal bych, že hned na poprvé se vrhneme z takovýho šílenýho kopce (Meteorologický žlab, sklon místy i přes 40st., úzký koryto ap.), o to to bylo intenzivnější. Musím pochválit Léňu, jak se do toho po hlavně vrhla, i když takový sjezdy pro ni moc nejsou.
No a po úžasným sešupu sundat lyže, přidělat na batoh a hurá výstup nahoru. Což teda byla pokaždé pěkná zabíračka, ale o to víc si člověk pak vychutná všechny ty sjezdy, zkrátka má to něco do sebe. V sobotu nás pak čekaly ještě dva další sjezdy - Školská žlab a pak na jižní straně jeden kotel napravo od sjezdovek a chvíli po západu slunce jsme se s nasazenýma pásama úspěšně dodrápali nazpátek do chaty.
Jinak samotná Kamenná chata je fakt super, jednak personál, druhak prostředí - přímo nahoře na hřebeni, sice tam neteče voda, kadibudka je 20m pod chatou a mají tam vysokohorský ceny, ale má prostě svoji skvělou horskou atmosféru, k tomu naprosto vynikající krkovička, gulášek, ke snídani míchaný vajíčka a výbornej horskej čaj, co chtít víc :)
Večer se trošku rozjela vysokohorská zábava, to bych v takovýchle podmínkách fakt nečekal, ale stálo to zato - tanec, hudba, vodka s hořcem, no zkrátka byla to síla a ráno člověk litoval, že není abstinent.
V neděli nás čekal praktický nácvik s lavinovýma vyhledávačema - našli jsme zasypaný dvě oběti a po nácviku další ježdění + nějaká ta teorie o sněhu a lavinách přímo v terénu. Retranslační žleb byl fakt parádní, zato při následujícím výstupu nahoru si člověk sliboval, že už se alkoholu v životě nedotkne.
Docela pěknej přehled terénu kolem Chopku jsem našel
tady.
Navečer sjezd se všema věcma zpátky dolů na parkoviště, pápá hory a dlouhá cesta domů (zhruba 5 hodin).
Pápá Chopku a Nízké Tatry, snad jsme se neviděli naposled. Takovej víkendovej přechod, od Čertovky s přespáním na Ďumbieru a sjezdu z Chopku dolů, to nezní vůbec špatně :)
